Pokud klademe nepříjemné otázky ohledně vakcíny na Covid 19, tedy otázky, na které máme jistě právo, jsme označeni v lepším případě za oběti "hoaxů", v horším případě za omezence, nebo dezinformátory.
Jednoduše řečeno – debata na toto téma se nepřipouští. Jako ostatně na mnoho jiných závažných témat současnosti. Starý žurnalistický princip „dejme slovo oběma stranám“ už v médiích není považován za přednost, ale za riziko, které není v zájmu vyššího dobra.
V době registračního rozhodnutí o vakcíně na Covid 19 výrobce nedodal údaje o účinnosti a bezpečnosti léku. Proto Evropská komise udělila společnostem Pfizer/BioNTech zatím jen podmínečné schválení vakcíny na území EU s tím, že Pfizer musí komplexní a závěrečnou klinickou studii předložit orgánům EU do konce roku 2023. Takže následující tři roky očkování by se daly s jistou dávkou cynismu nazvat "klinickým testováním v terénu".
Firmy si navíc vymínily, že neponesou za případné zdravotní následky očkovaných žádnou odpovědnost.
Zvláštní je, že výkonný ředitel farmaceutické společnosti Pfizer Albert Bourla už v listopadu prodal přes 60 procent svých firemních akcií. Ať už to udělal z jakýchkoliv důvodů, důvěru v produkt své firmy tím zrovna neposílil.
A jak se už u nás stává tradicí, mezi těmi, co se chtějí nechat očkovat a těmi co nechtějí, vypukla bitva na život a na smrt. Na sociálních sítích létají vzájemné urážky sem tam. Podle mého názoru jsou agresivnější stoupenci vakcinace. Po druhé straně vřískají apokalyptické vize, ze srdce jim přejí smrt atd. Tohle je odpudivější než celá epidemie.
Vynořuje se tedy vpravdě hamletovká otázka: "Být či nebýt"...očkován. A opět slovy klasika dodejme: "To je to, oč tu běží..."
Oba názory, jak pro očkování, tak proti, jsou vzhledem k informacím uvedeným na stránkách ministerstva zdravotnictví (ttps://koronavirus.mzcr.cz/ockovani-proti-covid-19) oprávněné.
Jestli se nechat naočkovat, nebo ne, záleží na rozhodnutí každého z nás. Tím to hasne.
Obavy z případných vedlejších účinků vakcíny nepochází jen od obětí “hoaxů”, omezenců a dezinformátorů, ale také od nezanedbatelné části lékařů a imunologů.
Tyto oprávněné pochybnosti jsou obratem definovány jako dezinformační a jejich hlasatelé získávají nálepku, která má pro ně značný sociální dopad.
22.prosince promluvil v Poslanecké sněmovně virolog prof. Mudr. Jiří Beran, Csc o účinnosti tradičního léku Isoprinosine při infekci Covidem 19. Poté se na doktora Berana snesla z řad vědecké obce značná dávka kritiky. Jeden z kolegů ho vyzval aby vrátil lékařský diplom.
Přesto by asi účinky léku Isoprinosine stály za další výzkum.
Na začátku prosince proběhlo v poslanecké sněmovně hlasování o vakcinaci. O jeden hlas neprošel pozměňující návrh SPD vypracovaný Karlou Maříkovou, který vkládal do zákona větu, že očkování má být dobrovolné, a že neúčast na něm nesmí mít za důsledek omezení výkonu lidských práv a svobod. Jinak řečeno, že odmítači očkování se nestanou občany druhého řádu. Byl to návrh, se kterým by nikdo neměl mít problém. Kromě SPD návrh podpořili někteří poslanci za ODS, KSČM, KDU-ČSL, STAN a až na jednoho poslance všichni Piráti. Při hlasování se objevil zajímavý moment. Poslanci vládní koalice ANO a ČSSD se všichni, jako jeden muž a žena, zdrželi hlasování. Copak nám to vyslali za signál? Návrh přímo odmítnout nemohli, protože to by jim voliči spočítali, ale ani jej nechtěli podpořit. Proč? Vládní koalice svůj postoj zdůvodnila tím, že dodatek je nadbytečný. Lze si to však vyložit také jinak. Jako zadní vrátka pro případ, že by občany bylo přece jen nutné donutit k očkování nepřímým nátlakem – omezením některých jejich občanských svobod.
Takže se opět vracíme k výchozí otázce:
Být či nebýt...očkován?
