Býti na rodičovské dovolené je na českém pracovním trhu vnímáno téměř jako stigma. Zaměstnanost žen na rodičovské je u nás extrémně nízká a jako její základní překážka se jeví nedostatečná nabídka flexibilních pracovních úvazků.
Česká republika působí v tomto světle jako poměrně zkostnatělá. Jednak u nás tradičně převažuje nepružná a plná pracovní doba a zkrácené úvazky využívá až čtyřikrát méně lidí než jinde v Evropě. Jednak stát ženám umožňuje až čtyřletou rodičovskou dovolenou, přitom delší má z evropských států pouze Slovensko. To je sice velký sociální luxus, který leckterá matka přivítá, avšak zároveň luxus, který ji na příliš dlouhou dobu odpoutává od profesního prostředí. Silně problematickou oblastí, jež má nesporný vliv na obě naznačené roviny, je i dlouhodobě nedostatečná nabídka péče o děti.
Řešení je proto nutné primárně hledat v podpoře alternativní péče, ať už v podobě firemních školek, mateřských a rodinných center nebo institutu sousedského hlídaní. Ty ženám poskytnou možnost alespoň částečného přenesení péče, jež bude motivací k zapojení se do pracovního procesu. Samotní zaměstnavatelé by měli být zároveň motivováni k poskytování služeb péče o děti, a to například cestou daňové uznatelnosti nákladů na tuto službu vynaložených. Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje vedle popsaných opatření v rámci novely zákona o státní sociální podpoře rovněž formu podpory rodičům, pro které jsou služby péče o dítě příliš drahé. Jde konkrétně o zavedení nároku na rodičovský příspěvek i po dobu, kdy je dítě starší dvou let ve školce či jiném zařízení. V rámci větší flexibility se zároveň zavádí jednotné konto 46 hodin měsíčně pro umístění dítěte mladšího dvou let v takovém zařízení, jež nahrazuje předchozí úpravu, kdy konto tvořilo fixně pět dní.
Zaměstnávání žen na rodičovské dovolené není okrajovou problematikou, a proto vítám, že se stává jednou z priorit naší vlády.
