Zelení skutečně zezelenali.

Když jsem včera pustil do světa svůj názor na odměnění doc.ing.Bindera medailí Za zásluhy od prezidenta ČR, uložil jsem reakci na ni už do názvu článku. Měl jsem pravdu a v diskusi k článku se to potvrdilo.

Pánové přede mne postavili kýbl s popelem a nabídli mně, abych s chutí sypal popel na svoji hlavu. Neučiním tak. Ani jeden z nich neuvedl, že by na vodním díle Gabčíkovo nebo jeho okolí byl. Pokud by tam byli, alespoň by věděli, že pouhé 3 km od hráze s plavebními kanály pokračuje, ano,  vodním dílem přerušená Chráněná krajinná oblast Dunajské louky, ekologický systém plný přírodních krás, které můžete obdivovat. Stačí nahlédnutí na internetové stránky a dovíte se, jak především díky cyklostezkám a sportovištím ale i vodnímu dílu zde násobně vzrostl turistický ruch

   Pan Pouzar se mně ptá, zda jsem antizelený fanatik a přiznává zásadní přínos vodního díla: ochranu před povodněmi a výrobu elektřiny. A pak už jen přiznává míru své nevědomosti když píše: "Podunajské ekosystémy nepoškodilo,ty rovnou zlikvidovalo a naprosto změnilo podmínky v okolí. Stejně tak zlikvidovalo turistický ruch v okolí a ne že mu pomohlo". Jeďte se prosím podívat třeba na Národní park Dunajské nivy, Chráněnou krajinnou oblast Dunajské louky a pokračujte podél Dunaje až ke Komárnu. Možná, že  vám v pohybu bude bránit hemžení turistů na cyklostezkách, kolem plavebních komor a vodních sportovců na vybudovaném sportovním kanále. A proč nestojí druhá část, Nagymáros? Ale to je přece všeobecně známo. V Maďarsku prosadili názor, že zachování části podunajského ekosystému je důležitější než jeho ekonomické a ochranářské využití v, tak jako v Rakousko vyloučilo použití jaderné energie při výrobě elektřiny. Maďarsko tak využívá pouhých 0,5 % vodní energie k výrobě své potřeby elektrické energie.   Pan Šmahel trochu odbočil od Gabčíkova když napsal: "Fascinuje mne to autorovo jednoznačně přesvědčení, že cenné a celkově již ve středoevropské krajině prakticky se nevyskytující lužní lesy můžeme snadno odpískat, protože "vliv na životní prostředí je minimální". A tak vás zvu na shlédnutí lužních lesů v povodí Moravy a Dyje. Můžete začít třeba v "moravské Amazonii" v oblasti mezi soutokem řeky Moravy a řekou Bečvou u Troubek /povodně 1997/ a mojí Kroměříži.Nechci polemizovat. Je mně také líto těch kdoví kolika hektarů zlikvidovaných lužních lesů u Gabčíkova. A nejen to.Je mně líto plýtvání vším možným od jídla počínaje, přes energie a vodou konče.Hrozím se množství odpadků, jichž stovky tun vznikají denně kolem nás. Stresuje mne obrovský zábor zemědělské půdy pro solární systémy, výstavbu nových objektů a silnic.Dýchám zamořené ovzduší výfukovými plyny a občas i poletujícím popílkem z továren.Platím daň za rozhazovačnost konzumní společnosti a obchází mne strach z vývoje věcí příštích, které přicházejí v nepřetržitém řetěze, hlava na hlavě, z Blízkého východu a Afriky. A k tomu ještě občas nahlédnu do tabulky.

   Ještě se divíte, že mne šarvátka příznivců a odpůrců vodního díla Gabčíkovo nechává chladným a přiklonil jsem se k názoru našeho prezidenta, že je to dílo, hodné ocenění? Nechci zakládat hnutí Děti rozmařilosti, ale přivítal bych hnutí, kde by jeho členové měli za povinnost zříci se všech výhod, které přináší současná civilizace a které ovšem v mnoha případech narušuje nebo dokonce ničí životní prostředí. Bohužel nic takového jsem nezaznamenal a tak budeme bez příkladu. Místo toho budeme číst plamenné obhajoby ochrany životního prostředí a skutek? Utek.