Před chvílí jsem se vrátil od paní doktorky a tak vám za tepla sděluji, co se stalo, přihodilo.
"Dobrý den pane řidiči, vaše doklady prosím". Zatrnulo mně už když jsem uviděl žlutou vestu a plácačku. Preventivně. Ničeho špatného jsem si nebyl vědom, ale co kdyby! "Moment" a rychle jsem přeříkával nervozně modlitbičku, aby doklady, zejména zelená karta a potvrzení od lékaře, že jsem ještě schopen, byly na svém místečku. Byly . Policajt letmo prohlédl osvědčení, řidičák i občanku, nad potvrzením pokýval hlavou a pak mně to všechno vrátil."Tak vám pane Jaroslave gratuluji k vašemu zitřejšímu svátku. Všechno v pořádku, jenom to potvrzení si občas přečtěte. Tak nashle."
Hned jak jsem se zastavil na parkovišti před minimarketem jsem začal rovnat doklady zpět na ona správná místečka a nahlédl do potvrzení, "Ty vole" ujelo mně od vnuka odposlouchané rčení, " tři měsíce neplatné". Takže ten polda...., no ano! Dal mně ke gratulaci i prezent. Otočil jsem volant a frčel na polikliniku. Paní doktorka mně změřila, poslechla, zacvičila se mnou a ukazovala mně na zdi písmenka. Prima. A když jsem ji řekl to, co v tuto chvíli vám, sdělila mně, že jsem stát vlastně připravil o tisícikorunu. Já se naopak radoval, že se našel opravdový policejní džentlmen.A všem Jaroslavům: Ahoj!
