Paleta památek na dukelské boje.

Návštěva dukelského bojiště, na kterou jsem vás pozval v předchozích článcích, pokračovala celodenní projížďkou po místech, která bitvu a její hrdiny připomínají.

Dnes nás čeká návštěva památek na boje v Karpatsko-dukelské operaci a abychom stihli avizované přijetí u primátora města Svidník, vyrážíme už po osmé. Z Vyšné Písané jsme na silnici, spojující Svidník s polským Krosnem za necelou čtvrthodinku a na tomto rozcestí je první připomínka tankových bojů.
 

     Zastavili jsme, Janko si sedl na podezdívku a ostatní se vrhli na průzkum vystavených tanků. Čtvrt hodina stačila na to abychom pochopili, že tanky jsou umístěny tak, aby ten sovětský zobrazoval vítězství nad tím německým. Parkoviště u městského úřadu nás nepřijalo ani trochu vlídně, protože nám policie udělila pokutu 9 Euro za vjezd v protisměru. Nicméně přijetí u primátora bylo velmi srdečné. Zasedli jsme do jednací místnosti, primátor nám představil svoje spolupracovníky z nichž pan Jozef Rodák nás bude celý den provázet po památkách. Tento bývalý mnohaletý ředitel Vojenského historického muzea ve Svidníku má celou historii Karpatsko-dukelské operace v malíčku, o čemž jsme se během dne přesvědčili.

 Dostali jsme několik drobných propagačních dárků a pan Rodák nám věnoval svoji poslední knihu s tématikou Karpatsko-dukelské operace. A pak už jsme vyjeli.

 První zastávkou bylo Vojenské historické muzeum, které nám přiblížilo historii první i druhé světové války v tomto kraji. Zdrželi jsme se jen slabou půlhodinku, ale i za tuto dobu jsme se dozvěděli od pana Rodáka spoustu zajímavostí,

 Ve svidnickém skanzenu na nás čekala průvodkyně .

     Jsou zde umístěny lidové stavby z vesnic Nízkých Beskyd Slovenska. Jsou tu i hospodářská stavení  třeba vodní a větrný mlýn, nebo pila, poháněná vodou. Vrcholem je cerkev z Nové Polianky-Margešky, stará přes 250 let. Nahlédli jsme dovnitř a prohlédli si především interier se spoustou krásných ikon. 

Nechyběla ani hospoda, čili korczma. 

 Ze skanzenu, který je umístěn ve stráni nad Svidníkem, je  město jako na dlani.

     A to jsme už na pro nás nejvýznamnějším místě dukelského průsmyky, na hranici mezi Polskem a Slovenskem, v místě, kde  vstoupil 1.československý armádní sbor 6.10.1944 na československé území a pokračoval v postupu na Vyšný Komárník. Na místě, kde měl velitel 1.československého armádního sboru generál Ludvík Svoboda pozorovatelnu byla postavena a v roce 1974 otevřena rozhledna, kterou jsme navštívili.

V halách rozhledny jsou vystaveny upomínky na Karpatsko-dukelskou operaci a zbraně. Výtahem jsme vyjeli na vrchol rozhledny, která je vysoká 52 m a mohli jsme si prohlédnout dukelské bojiště z polské i slovenské strany. Navštívili jsme i památník, postavený jako hold padlým vojákům 1.čsl. armádního sboru. Bylo jich v této bitvě 1265 a jejich jména jsou vytesána do mramoru na kolonádě, která vede k pomníku.

     Přímo u silnice leží jen kousek od státní hranice pomník Rozpuklé srdce, v místě, kde tragicky zahynul po první chvíli na území Československa generál Jaroslav Vedral-Sázavský se svým řidičem, když jeho auto najelo na nastraženou minu.

A přejeli jsme k Památníku Sovětské armády ve Svidníku. Kromě monumentu jsou zde umístěny sochy, symbolizující těžké boje v dukelském průsmyku a ze čtyř stran jsou pod pažitem luk společné hroby více než deseti tisíc padlých vojáků. Čest jejich památce.

  Návštěvu Památníku armádního generála Ludvíka Svobody musíme odložit až na pozdější odpolední hodiny. Restaurace lákají velkým výběrem především východoslovenských jídel a tak jsme neodolali.