Kouzlo /?/ časů minulých: za drátěnými ploty,

Dnes už nepředstavitelné, i když přece jen se ochrana hranic drátěnými ploty proti vniknutí migrantů běžně používá. Ovšem v dobách reálného socialismu sloužily k pravému opaku.

My starší jsme žili málem čtyřicet let za drátěným plotem a ti, kteří jej měli za humny, mohou povídat. Patřím mezi ně i já. Kolem Hrušovan n. Jev. vede státní hranice směrem na Mikulov a na druhou stranu směrem na Znojmo. V letech 1952 - 1953 zde byl vytvořen systém zátarasů proti přechodu státní hranice, zejména s Rakouskem a Německem, později nazývaný Železná opona.   ?                  

 Takto vypadala její první část, kterou běžný smrtelník mohl zahlédnout z povzdáli a musel přitom dávat pozor, aby jej při pozorování nikdo neviděl. Ano, nikdo.

  Nebyla tu pouze Pohraniční stráž, která hranici přísně střežila, ale i její přisluhovači z řad mistních občanů, organizovaní jako Pomocníci pohraniční stráže. Ti upozorňovali na podezřelý pohyb kolem státní hranice a za svou píli si mohli vysloužit placku,  odznak Vzorného pomocníka pohraniční stráže. Dnes ji mohou prodat do frcu za čtyři stovky a bude na pivo.

Vzniklo tenkrát t.zv. hraniční pásmo, široké 4 až 10 km, do nějž byl možný vstup pouze na speciální propustku.

Ploty byly ve skutečnosti tři. První, který byl asi dva metry vysoký, tvořila změť ostnatých drátů. Další plot s výškou 2,5 metru, byl od roku 1953 nabit vysokým napětím 3 000 až 6 000 voltů. Poslední plot sloužil jako zábrana zvěři, aby směrem od hranice nemohla proniknout k nabitému plotu. Pod nimi se nacházelo zorané pásmo o šířce cca 20 m, kde bylo možno snadno najít stopy a tedy i místo, kde případný narušitel překonal plot. Mezinárodní stížnosti vedly k tomu, že v roce 1965 bylo vysoké napětí z plotu odstraněno. A v té době jsem se já už před i za dráty s razítkem "Vstup do hraničního povolen" pohyboval v rámci mého povolání zcela bez problémů.

Kolem drátů byla zřízena asfaltová cesta, které se říkalo signálka, stejně jako signalizačnímu zařízení, umístěnému mezi prvním a druhým pásmem drátů a reagovalo na dotek. Strážní budka byla v žargonu špak, samostatně útočící pes Sup, ženijně-technický zátaras vzdáleně připomínal ježka. A co jste všechno nemohli v blízkosti hraničního pásma? Pohybovat se tam v noci, fotografovat a filmovat, provádět  zeměměřičské práce, náčrtky krajiny, mapování a hlavně vést rozhovory s cizími státními příslušníky na státní hranici. Nejlépe bylo se mu vyhnout jako čert kříži.

Nahlédněme do konkrétního prostředí, ve kterém jsem žil. Bránou jste mohli vjet do epirového zámku v Hrušovanech n.Jev., kde sídlila až do roku 1986 rota PS, která se pak přesunula blíže ke státní hranici do blízkosti Hrabětic. Zámek byl v takovém stavu, že další užívání nebylo možné. Bohužel je v dezolátním stavu dodnes.

Vytvořil jsem si "nástupní prostor" pro zajímavé příhody z tohoto prostředí a tak vám je příště předložím na internetovém talíři.