Kouzlo časů minulých: nalezenec.

Zbylo mě  trochu času a tak jsem se zase přehraboval v krabicích, překypujících spoustou papírů od různých dokladů, výstřižků z časopisů, dopisů, přání i blahopřání. Nakoukněte se mnou.

 Bylo tam vše, co se dnes vyhazuje do příslušného kontejneru, když si třeba i polebedilo na chvíli ve skatrovacím přístroji. Patřím mezi vás, kteří nic nezahodí, co by se mohlo ještě jednou hodit a tak jsem klepl na nalezence. Byl až na spodku krabice v papírovém pořadači, který byl kdysi zelené barvy. Když jsem jej otevřel, vyskočily mně oči z důlků. Originály básniček, které jsem psal někdy v roce 1950 a patřily do sbírky RADOSTNÉ PAPRSKY /Neruda, Sládek a ti ostatní také tvořili sbírky/!!! Psal jsem je tehdy rukou a tajně přepisoval na remingtonce ve škole, kde jsem se učil psát na psacím stroji všemi deseti. No prosím. A hned jsem si vzpomněl, že jsem ještě vytvořil sbírku OPIUM a možná také leží v některé té krabici. Ovšem jak mozek sděluje, víc jsem sbírek nevytvořil, ale básničky psal dál ovšem jako dárek pro děvčata, které jsem si chtěl tímto způsobem přivlastnit. Tak dlouho jsem si zahrával s ohněm, až jsem se spálil a pak už jsem občas zanotoval valašskou písničku "Když sem sa oženil, jak by mně hlavu sťal. Bože můj nebeský, kdo mně tu radu dal". No o tom až někdy jindy. Teď vám ovšem nabízím věrnou kopii originálu a přesvědčte se, co jsem byl zač.

Tož "máj" mně do klávesnice vložil určitě kolega Mácha /Karel, Hynek/, ovšem s tím pojmem určitě tak nehýřil. A padesátá léta jste určitě v textu objevili, vždyť "máj plný pracujících lidí, máj, v které se člověk nepracující stydí". Pokud jste se pokochali, čemuž se mně nelze věřit, tak napište. Rád vám ještě nějaký text přihodím.