Ne, Nedám vám recept na kapra, po jehož požití by se daly koledy zpívat u stromečku hlasitěji. Sedím si v autě na parkovišti a přihlížím, jak z kádě pár metrů přede mnou "loví" čeřenem z kádě dva mladíci tříkilové kapry
Vyvolalo mně to vzpomínku na předvánoční čas asi v roce 1958, kdy jsem byl žákem Průmyslové školy strojnické ve Vsetíně. Pan profesor Frank, který jako "vedlejšák" zajišťoval skladování kaprů v bazénu místního koupaliště mne vybral spolu s několika dalšími žáky naší třídy jako pomocníka.
.
Tak asi vypadalo tenkrát ono koupaliště, snímek je ovšem až z nedávné rekonstrukce. Čtyři dny před Štědrým dnem jsme se dostavili na koupaliště hned po rozednění. Každý dostal kabinu, kde měl důležité pomůcky k práci: gumové rybářské holinky, které končily málem až u krku, čeřen s bambusovým držadlem a gumové rukavice. Pan profesor nám ukázal, kde máme na okraji bazénu postavit decimálku /váha/ a příslušná závaži a provedl školení:
"Hoši, vybral jsem si vás, protože potřebuji šikovné pomocníky a zdá se, že jsem se trefil. A teď poslouchejte. Pro kapry budou přijíždět auta, která pak kapry rozvezou po celém okrese. Zastaví u váhy, kterou budeš obsluhovat ty, Jaryne. Jožka a Ríša budou v bazénu nabírat kapry do čeřenu a podávat je Jarynovi. Ten je vysype do nádoby na decimálce a nahlásí, kolik várka váži. To si já zapíšu a až bude mít auto kádě plné, vystavím dodací list.
A teď to nejdůležitější. Nijak nešetřete vodou aby se jí dostalo co nejvíc do nádoby spolu s kapry. Jistě vám nemusím vysvětlovat proč. No co se divíš Francku. Přece aby nelekli. No a jsme u toho. Ty kapry, kteří se dívají k nebi břichem je třeba už v čeřenu šikovně přimíchat a totéž na váze. A všechno musí mít fofry aby se to podařilo. A abych nezapomněl. Ty Francku budeš střídat po půl hodině ty, kteří už toho budou mít dost. Totéž Joža a Beďa. Tak hoši na svá místa, za chvíli tu bude první zákazník".
Valili jsme oči. Takového pana profesora jsme dosud neznali a měl pravdu. Za chvíli přijel první Garant /dodávkové auto/ a šofér už když vyskakoval z auta vítal nás halasným: "Tož ogaři do teho, v obchodoch čekajú, kdy přijedu. A ať mně nejaký ten šupináč zostane pro moju starú, tož dobře važte" a vytáhl z boční kapsy dobré kilo kabanosu. Pan profesor poděkoval a odnesl jej do kabiny. Jak kousek poodešl, šofér sáhl ještě jednou ho bočnice a honem nám podal flašku z rumem /tenkrát ještě nebyl Tuzemák/. Zmizela okamžitě v Jožkově gumáku. Dobře jsme navážili, však si to šofér také zasloužil a pan profesor nás po návratu z kabiny pochválil, jak jsem se činili.
S různými obměnami se totéž dělo po všechny čtyři dny. A tak se není čemu divit, že pan profesor každý večer odcházel s napěchovanou aktovkou, jejíž obsah rozhodně neskrýval pouze dodací listy. I v našich kabinách přibývalo proviantu. Mezi flaškami s rumem se sem tam vyskytla i Stará myslivecká, Vaječný likér a o slivovici ani nemluvím.
Den před Štědrým dnem už byl bazén skoro prázdný, uklízení nezabralo mnoho času a tak zbyl i na košt, ukrytý dosud v našich kabinách. Když se odporoučela první flaška rumu do našich útrob, nápady se jen hrnuly a jeden jsme hned realizovali. Ríša bydlel jen kousek odsud a skočil domů pro velký pekáč a sůl, my ostatní připravili mezi dvě skládanky cihel ohniště, Jožka zabil, vykuchal a oškrabal jednoho z posledních kaprů a z klacků. kterých bylo kolem habaděj jsme rozdělali oheň, na cihly položili pekáč a do něj vložili kapra.
"Ty Ríšo, proč si nedones trošku sádla. Kapr na sucho sa nám připeče" bědoval Jožka.
"Tož ho podlejem rumem, šak je ho tam dosť".
A stalo se. Na tříkilového kapra bylo půllitra rumu až moc. Kapr málem zase plaval. Pečení probíhalo v pohodě až do chvíle, kdy Beďa si chtěl zapálit vajgla klacíkem, kterým nešikovně přejel nad bublajícím kaprem. Ten vzplál na dobré tři minuly a když jsme pak zjišťovali, kolik z něj zbylo, byli jsme překvapeni, že byl jenom popálený. Dvěma prsty vyjmuté sousto potvrdilo, že už je měkký a chuť má výtečnou. A tak jsme se pustili do ochutnávky, která trvala jen pár minut a z kapra zbyly jenom kosti.
"Tož ogaři uděláme eště jedného a pozveme aji profesora.ˇDali jsme Ríšovi za pravdu a za chvíli byl druhý opečený kapr na světě. Pan profesor ochutnal, pochválil a prohodil, že ke kapru na rumu by neškodila i štamprlka rumu.
Co vám budu povídat, bylo jich mnoho a účinkovaly jak se patří. Pana profesora jsme ve dě hodiny natlačili do kabiny Garanta, který přijel pro nářadí a ten jej odvezl domů. Sami jsme se uložili v kabinách. K večeru jsme se trousili po jednom k domovu a tam předstírali velkou únavu z odvedené práce.
Kapra na rumu bych si dal znova, rumem bych jej však už nezapíjel. A co vy?
