Kouzlo časů minulých: horor aneb jak jsem stavěl dům.
Už jsem se tím pochlubil. Rozhodl jsem se postavit v Kroměříži rodinný dům, abych dodržel slib zaměstnavateli, že do půl roku opustím byt, který jsem dostal k disposici. Byl to úsměvný slib a myslím, že předsedovi JZD, kterému jsem jej dal, to bylo také předem jasné. Byl rok 1979 a stavba rodinného domku na klíč byla skoro nemožná. Vesměs všichni od pána po kmána si stavěli svoje "rodinné hnízdo" svépomocí. A tak jsem začal plnit ono předsevzetí, že na jaře začnu, už v zimě.
Otázky přede mnou vyskakovaly jako žáby na okraji rybníka. Kde vzít peníze? Prodali jsme rodinný domek z mého předchozího působiště v Hrušovanech n.Jev., půjčili si 140 000 Kč jako bezúročnou půjčku, ze které jsme mohli platit výhradně materiál, potřebný pro stavbu, totéž platilo o stabilizačním příspěvku padesáti tisíc od JZD. Když k tomu připočtu nějakých padesát tisíc, které jsme ušetřili z platů, pak tyto finance pokryly kompletně náklady na stavbu bez vnitřního vybavení. Pro srovnání: v té době jsem vydělával asi 2200 Kč měsíčně a manželka nějakých patnáct stovek. Měsíční splátka půjčky činila 800 Kč a visela mně na krku celých dalších patnáct let. Skromný život, minimální dovolené. I tak jsem byl s finančním zabezpečením stavby spokojený a s chutí jsme se společně se synem, který zrovna nastoupil na čtyřleté učiliště, pustili do stavby. Stavební místo jsem už měl, jak jsem vám již vyprávěl v minulých dílech tohoto vzpomínkového seriálu a projekt, skoro navlas podobný projektům pro dalších nejméně čtyřicet stavebníků v prostoru Barbořina, jsem dostal zdarma včetně pozemku na stavbu. Při převzetí jsem byl rázně varován, že jakékoliv změny vnějšího vzhledu stavby jsou vyloučeny a byly by pokutovány. Dokonce i šedá barva fasády byla předepsaná. Dodnes mají návštěvníci problém najít cíl své cesty, i když se přece jen barvy fasád změnily. I mně se několikrát stalo, že jsem zahnul autem do jiné uličky, než ve které bydlíme a to ve stavu střízlivém. A tak jsme mohli na jaře se stavbou atriového domku začít.
Budoucí potíže avizoval už dopředu přídělový list na materiál. Byly v něm uvedeny základní materiály ke stavbě, které máme nárok si koupit. Nedostatkovým zbožím na stavění bylo prakticky všechno, cihlami počínaje a kachličkami konče. Měl jsem štěstí, že vedoucí prodejny stavebnin byla moje známá z mládí, k jejímž rodičům jsem chodil celou válku pro mléko. Ta občas přimhouřila oko a posunula příděl materiálu poněkud dopředu, než bylo normální. Tenkrát se boxovalo v "obráceném gardu". V ringu měl ruku nahoře prodávající a u nohou mu se sepjatýma rukama ležel kupující. I úplatky putovaly obráceným směrem než dnes. Peníze celkem nezabíraly, spíše se hodily konexe na všechno další nedostatkové zboží od mrazáku až po banány, o autech třeba i ojetých ani nemluvě. Zabíraly také dobře bony, nebo zboží, nakoupené v Tuzexu. Brzy jsme se v té nákupní džungli zorientovali a tak prostoje vzhledem k tomu, že cement došel, cihly si můžeme odvézt až za čtrnáct dní a místo vápna můžeme hasit jenom žízeň, nám připadaly jako nekonečné dobrodružství. Půjčovali jsme si materiály se sousedy navzájem a kuli s nimi pikle při sklenici láhvového piva, které mělo jen několikadenní trvanlivost. Kapitolou neméně náročnou byla doprava materiálu na stavbu. Chtělo to mít známé šoféry nebo traktoristy, kteří za příslušný peníz v pracovní době načerno materiál přepravili. Od zaměstnavatele jim nehrozily nijak velké sankce, protože to byla tak vžitá záležitost, že to vypadalo spíše jako normální. A kdo vlastně stavěl, kdo byl nádeník, zedník, instalatér, elektrikář, natěrač? Tak to bylo složité. Zedník a odborník na slovo vzatý byl starý pán v důchodu, který za úplatu 15 Kč/hod., jídlo, pití a dopravu na stavbu vykonával ty nejodbornější práce a dohled. Od něj odkoukal zednický gríf můj patnáctiletý syn, který se stavbou tak nadchl, že postupně převzal i řízení stavby, což jsem mu já /chytrák/ rád přenechal a stal se nádeníkem. Nevím, jestli si později uvědomil, že svoje pubertální léta "probendil" na stavbě. Jinak pomohli kamarádí s vyúčními listy na příslušnou profesi. Po třech letech bylo hotovo, nábytek skrovný a starý, místa habaděj a dodnes mně manželka předhazuje, že náš átriák má včetně suterénu šestnáct místností, spoustu oken a jedno dokonce jako vrata. Nedivím se jí. Na úklid je akurátní a já tuto profesi jaksi nemusím. A tak jsme žili a žili a rádi se měli a dnes se jenom usmíváme nářkům lidí, kteří v době, kdy my jsme tvrdě pracovali na stavbě, leželi u Balatonu, na baltickém pobřeží nebo u Černého moře a platili nájem za třípokojový vojenský byt 150 Kč/měsíčně. Tenkrát se smáli oni a klepali si ukazováčkem na čelo, když šli náhodou kolem stavby na nedělní procházku. Z ušetřeného nájmu si dnes zase my vyhodíme z kopýtka a zajedeme tam nebo onde na výlet nebo zájezd a neposloucháme jejich ódy na staré socialistické časy.
Dovětek: v září minulého roku se stěhovala do nově postaveného domku moje vnučka. Stavba začala v březnu téhož roku rovněž svépomocí a za šest měsíců bylo hotovo. Z mého pohledu neskutečné. Ale pak jsem pochopil: materiál a služby potřebné pro stavbu nabízejí desítky firem a ty vybrané jej vozily až na staveniště. A výběr? Na co jste si vzpomněli.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Se Svobodou za svobodu.
Pomník armádního generála Ludvíka Svobody orámoval celodenní prohlídku pamětihodností po bitvě Karpatsko-dukelské operace.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Paleta památek na dukelské boje.
Návštěva dukelského bojiště, na kterou jsem vás pozval v předchozích článcích, pokračovala celodenní projížďkou po místech, která bitvu a její hrdiny připomínají.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Jak bylo v Údolí smrti.
Jak si pamatuje náš přítel Jano kritické dny bojů v oblasti Údolí smrti a dny a měsíce poté byly tak otřesné, že se nám mu málem nechtělo věřit.
Jaroslav Kašíkjaroslav
V Údolí smrti: Nižná Písaná.
Člen naší Expedice oksroN, bývalý prorektor a profesor nitránské zemědělské univerzity, nyní už v důchodu, nás pozval do své rodné vesnice Dolná Písaná a my pozvání přijali.
Jaroslav Kašíkjaroslav
Kouzlo časů minulých: Ej, veselá je dědina...
Ne, nebojte se. Nebudu vám zpívat slováckou písničku na Hané. Chci vám jen přiblížit prostředí, do kterého jsem se ve své životní anabázi dostal po nástupu do JZD.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 194
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 395x