Kouzlo časů minulých: gaudeamus igitur

Z tohoto kalichu jsem upil mírou vrchovatou a posléze obsah vypil až do dna. Chutnal neuvěřitelně a zanechal ve mně stejný pocit i když už nejsem mladý.

..iuvenes dumsumus. Radujme se, dokud jsme mladí. A to se plnilo od A do Z. Praha až necudněodhalovala nám studentům své krásy a zvala nás do svých komůrek, vyšperkovaných zábavou a poznáním. Samozřejmě jsme byli U Tomáše, U Fleků, U Schnelů,v Kosím hnízdě i vinárně Belveder, "vstupné" s pěkně nadýchanou pěnou jsme platili jen čas od času. To s návštěvami divadel, kin, muzeí a kulturních programů to bylo jiné.Divadlo jsem měl vždy pod kůží a v Praze se mně otevřel dveře do hledišť dokořán, i když to bylo až v některém patře, kde jsem obvykle seděl "na bidýlku" a za málo peněz si užíval.Když jsem se prohraboval v šuplíku části nábytku, starého přibližně stejně jako tento list s obsazením hry v Národním divadle, byl jsem překvapen, kolik jsem toho za těch pět let v Praze pokud se týká divadla, stihl.

Programů jsem našel kolem třiceti a v nich černé na bílém Národní divadlo, Komorní divadlo, Divadlo ABC, Na zábradlí, Karlínské divadlo, Divadlo na Fidlovačce, Realistické divadlo, Rokoko a další. Plejáda herců, obsazených ve hrách klasických, současných, veseloher, komedií i operet snad nevynechala ani jednu významnou osobnost tehdejší divadelní scény Zdeňkem Štěpánkem počínaje a Werichem s Horníčkem konče. Jen opera a balet si u mne nepřišly na své.

Pražská kina, a bylo jich nepočítaně, byla k disposici skoro nepřetržitě. Začínala v 10 hodin a končila kolem půlnoci, zejména ta premierová. A tak nebyl problém navštívit po úspěšné zkoušce v jednom dni i tři filmy. Výběr nebyl tak pestrý jako dnes, ale do určité míry se dnešnímu podobal. Převažovaly sovětské filmy zejména válečné, ale i ze sovětské současnosti, které čpěly silným propagandistickým nábojem. Dnes převažují americké filmy a ruské abys s baterkou hledal.Myslím ovšem, že sovětské filmy, i když byly vesměs na jedno brdo, ani zdaleka nepředstavovaly takové množství "škváru", jaký dnes představuje druhořadá hollywoodská produkce v našich kinech a v televizi. O násilí a sexu ani nemluvě. Na výsluní mého zájmu byly filmy francouzské, kterých je dnes v programech kin a televize jako šafránu, česká kinematografie byla v oné době na vzestupu a tak její "majstrštyky" patřily k mým nejmilejším.Lhal bych, kdybych se holedbal častými návštěvami muzeí, výstav a koncertů vážné hudby. Jako mladoženáč jsem důsledně dodržoval "celibát" /každý týden jsem na sobotu a neděli dojížděl za rodinou na Moravu/, ale přesto jsem občas na nějaký ten taneček z kamarády zašel. Válel se tenkrát rock and roll a twist a to byla moje parketa na parketu. Ostatně zůstalo mně to dodnes.A v šestasedmdesátém roce vybuchla v Praze bomba. Vzniklo divadlo Semafor a byli jsme štěstím bez sebe. Kdo pamatuje, přikyvuje.