I dnes mně to nutí otevřít YOU TUBE a odkliknout v nabídce některý dixielandový orchestr a hudbou plnou rytmu si ocukrovat začátek dnešního dne. A když mně nebude "do zpěvu", odkliknu si nějakou sérii blues.
Jedním z možných překladů anglického slova jazz je "humbuk". Tento hudební fenomén se stal součástí celého mého života zřejmě již v době, kdy se z otcova gramofonu linuly swingové skladby v podání orchestru Melody Boys a R. A. Dvorského. Pamětníci si vzpomenou i na Jiřinu Salačovou a Arnošta Kafku.
Po válce jsem "objevil" orchestry Jaroslava Maliny, Ladislava Habarta, Karla Vlacha a zpěváky Inku Zemánkovou, Václava Irmanova, sestry Alanovy a kdybych se více snažil, jistě bych ještě vyjmenoval několik dalších. Začaly mně něco říkat i jména Benny Goodman, Count Basie a zejména Glenn Miller. A zamiloval jsem se na celý život do Louise Armstronga.
Folklor šel poněkud stranou a já sháněl v té době vzácné desky Decca, točil knoflíkem u rádia a místo poslechu "Šel Frantík kolem zahrádky" poslouchal na německých a rakouských stanicích ten pravý, neworleánský jazz. Dixieland byl pro mne denním chlebem a ochutnávám jej v menších dávkách dodnes. Fascinovalo mne umění hudebníků v ovládání nástrojů i improvizace a vrcholem byly jam - session. Pozdější směry vývoje jazzu mně příliš neoslovily a tak jsem na čas zakotvil u bláznění s rock and rollem.
A co orchestry Karla Krautgartnera, Gustava Broma. Z nich mně byl nejbližší Gustav Brom, který zahájil svou karieru v hotelu Radhošť v Rožnově pod Radhoštěm, žil po válce pár let v Kroměříži a když pak v následujících letech v Brně začal stoupat po žebříčku slávy až na špičku a vytvořil ve svém swingovém orchestru dixielandovou sekci, stal se pro mne jedničkou československého jazzu. Později jsem s ním i spolupracoval. Dnes považuji za nejlepší jazzový orchestr Traditional jazz studio Pavla Smetáčka .
Jazz nebyl nikdy u nás hudbou pro většinu posluchačů a dnes se stal skoro jen okrajovou záležitostí. Všechny ty desítky současných žánrů zapoměly na své kořeny a neznají se k zřejmým příbuzenským vztahům. Možná proto, že by pradědeček jazz nad jejich výkony spráskl ruce.
