Kouzlo časů minulých: Baťa za humny.

Zlín a s ním i vše, co tu zůstalo po Baťovi mám na dosah dvaceti minutové jízdy mým Roomstrem. Vždy, když do města vjíždím třeba v souvislosti s Universitou třetího věku, vyvstane mně na mysli postava Tomáše Bati, který toto město "udělal". 

Jeden z mých mnoha strýců, Tonda, byl zaměstnán u Bati ve Zlíně. Pracoval tam jako dělník, v očích nás dvanáctiletých hochů to byl pan Někdo, protože Zlín jsme si představovali jako obrovské město. Bydlel v Baťově domku s koupelnou, splachovacím záchodem, zahrádkou a kromě kuchyně obýval s rodinou další tři místnosti a co nás doslova ohromilo, každé léto jezdil s rodinou do naší vesnice na dovolenou, říkalo se také na letní byt. Dovolená byla na vesnici zcela neznámý pojem a nechápali to dospělí, ne tak děti. Bydleli u příbuzných z tetiny strany. Mne uhranula sestřenice Vlasta a její o dva roky starší kamarádka Týna. Děvčata z města byla samozřejmě chytřejší než vesničané a také se vyznala v oblasti, na kteru jsme my hledali odpověď, když se podařilo uspořádat hru "na doktora." A tak s námi laškovaly, občas něco poodhalily a v jednom kuse se smály.Týna si začala něco s rekreantem, který tu byl na letním bytě a vypadal jako Rudolf Hrušínský ve filmu Předtucha a uměl také tančit bugi vugi /boogie woogie/. Jednou jsme je šmírovali až k houštině a když jsme po jejich odchodu podrobili důkladné prohlídce jejich úkryt, našli jsme pořádný smotek vaty od krve. Málem jsme utíkali na četnickou stanici ohlásit krvavé přepadení, nešlo nám ale do hlavy, proč Týna šla vedle fešáka jakoby nic.

A to jsem od Bati už opravdu daleko. Neznal jsem nikoho, kdo by v mém okolí na Baťu nadával. Strýc si liboval, teta nemusela chodit do práce, měli slušný byt a pro vesničany byli páni, čehož si považovali a dávali to najevo. Zcela jiný obrázek mně později vykreslila četba románů T. Svatopluka /Svatopluka Turka/ Botostroj a Bez šéfa. Zlíňané, tenkrát už gottwaldováci se tomu potají smáli, mně bylo z toho na nic.

V roce 1932, kdy vrcholila hospodářská krize řekl Tomáš Baťa: "Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe.To, čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi.. Hrozím se důsledků tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem , k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat lichváře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující".

Slova jako vystřižená z partesu jsou zrcadlem, nastaveným dnešní době u nás, kde se to jen lichváři, rozkrádači, dlužníky a rozhazovači společných peněz jen hemží. A mravní úroveň? Vidíte snad nějakou? Pokuste se najít jehlu v kupce sena.

O Baťovi a Zlíně bych mohl psát hodiny, vesměs ovšem to, co najdete po pár kliknutích na témže "zázraku", který obdivuji /s výhradami/ i já. Mně ovšem z doby, o které jsem psal, uvízlo pouze to, co jste si přečetli.