Já, Baťa.

Na fenomenální české podnikatele první poloviny minulého století Tomáše a Jana Antonína Baťu se nezapomíná. Vzpomněl jsem si i já, když jsem na plakátě četl program Zlínského divadla.

S jeho profilem jsem se setkával po celý život. Po prve o něm vyprávěl strýc Tonda, který jezdil s rodinou do naší valašské dědiny každý rok v létě na čtrnáctidenní dovolenou. Jako dělník u firmy Baťa ji využíval v době, kdy pojem dovolená jsme tu ani neznali a nedovedli jsme si vysvětlit, že někdo může takovou dobu nepracovat a navíc k tomu ještě dostane mzdu. Všichni mu záviděli, že mohl u Baťi pracovat.

Tak to ovšem neviděl spisovatel T. Svatopluk, který ve své knize Botostroj vylíčil J.A, Baťu jako nenasytného, bezohledného vykořisťovatele. Svědčí o tom i film stejného jména z roku 1954. Obsahu knihy i filmu se nevyhnuly velké protestní akce obyvatel Zlína, posléze přejmenovaného na Gottwaldov a Baťovy závody na Svit.

Po skončení cesty k socialismu skončila i slavná éra Baťových závodů i Svitu. Výroba se propadla k nule, město se vrátilo k názvu Zlín, tradice však dodnes pulsuje v myšlenkách obyvatel Zlína.

Dokládá to i skutečnost, že v minulém týdnu byla na jevišti Zlínského divadla uvedena inscenace Petera Pavlace: Já, Baťa.

Dlouho už jsem nebyl v živém divadle a tak jsem se na premiéru vypravil. Byl jsem překvapen prostředím ve Zlínském divadle, milým pohoštěním před představením i po něm a v pohodě usedl do křesla 24 v osmé řádě. Nejsem povolán k tomu, abych hodnotil úroveň představení /byla ovšem vynikající/, spíše jsem se zájmem sledoval tento pohled, jeden z mnoha, na život nevlastního bratra Tomáše Baťi. Hra představuje Jana Antonína Baťu od převzetí vedení firmy až do začátku budovaní domova v Brazilii.

Osud Baťovy rodiny mne opět oslovil natolik, že jsem se vypravil do archivu svých fotek, které jsem pořídil při návštěvě Zlína v rámci exkurse účastníků Univerzity třetího věku v roce 2011. A tak se podívejte na vilu Tomáše Baťi se mnou.

Vila je usazena do krásné zahrady, pyšní se pečlivě udržovanou zelení i květinovými záhonky.

Ve vile jsme tenkrát pobyli dobře půl hodiny a prohlédli si mnohé dobové dokumenty a nahlédli poněkud do života rodiny baťovské dynastie.

Upozornění, že zde sídlí Regionální evropské informační  středisko - Nadace Tomáše Baťi. Tato nadace podporuje věci veřejné a lidem prospěšné, zejména vzdělávání mládeže a podobně.

A tak jsem vám dal možnost nahlédnout do Zlínského divadla i areálu vily Tomáše Baťi. Je na vás, jestli jste se nechali nalákat k návštěvě.

A když ještě nabídnu návštěvu Filmových ateliérů, pak máte s programem na celý den i večer vystaráno.