Bardejovské oplatky a nevěsty.

Když už jsme na Východním Slovensku, co takhle nahlédnout do lázní Bardejov i do samotného Bardejova, jež se pyšní tím, že jej UNESCO vzalo pod svá křídla do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví?

  V sobotu jsme se vypravili do Bardejova ani nás nenapadlo, že si tak smlsneme. Lázeňské oplatky jsme čekat mohli, ale několik svateb v přímém přenosu? No také byly.

Po včerejším dnu, kdy jsme šli po stopách událostí před 72 lety, nám přišlo zastavení v lázních Bardejov velmi příjemné i když cesta sem ze Svidníku byla poseta signalizačními světly na silnici snad každých pět kilometrů. Stav silnice tomu odpovídal. A tak stojíme ve svěží zeleni a květech nejstaršího lázeňského parku na Slovensku. 

Není ještě sezona a před nejhezčím léčebným domem Astoria je klid a pusto. Pestrobarevný kolorit kolem se teprve připravuje na sezonu a nám nezbývá, než si jej představit. Není se ani koho zeptat, jestli se právě v tomto domě léčila císařovna Alžběta rakouská, kterou spíše známe pod názvem Sisi a mohla se potkat s ruským carem Alexandrem I.?

Před Astorii jsme narazili na první nevěstu se ženichem. Je sobota. Jsme na Slovensku, kde se soužití "na hromádce" tolik nenosí a není se čemu divit. 

Čtyřhvězdičkový hotel Alexander jaksi nezapadá do architektonického obrazu lázní. Ovšem pobyt v něm patří mezi nejdražší a překoná i léčebný dům Astoria.

Namířili jsme si to ke kolonádě, která vykukuje vlevo za schodištěm. 

Zastavili jsme se u jednoho z venkovních pramenů u kterého si mohou návštěvníci naplnit nádoby minerální vodou. Protože jsme byli zvědavi jak minerálka chutná, tak jsme také odskočili ochutnat alespoň z dlaní. První dojem: brrrrr.

Kolonáda je ukryta pod střechou a hned na začátku vám nabízejí spoustu rozličných suvenýrů a nádobky na pití minerálky.

A tady si můžete nabídnout ze skoro desítky pramenů a každý má jinou chuť. Některé jsou teplé, jiné studené, některé jako lék, jiné jako afrodiziakum. U toho stála fronta mužů a snímek jsem nepořídil abych neodhalil skutečnost, že jsme tam stáli i my jako jeden muž.

Když jsme opouštěli promenádu bardějovských lázní museli jsme uznat, že lázně, i když malé, mají své kouzlo zejména svojí polohou . A co nakoupit? Lázeňské oplatky prodávali na každém kroku a tak jsme neodolali a nakoupili.

Za půl hodiny už jsme parkovali poblíž Radničního náměstí v Bardějově. 

Zdeněk vykročil k radnici, která je dnes už bardejovským muzeem. Radniční náměstí je utvořeno z desítek domů, z nichž některé připomínají gotický styl a jiné historii města i jeho obyvatel. Perlou náměstí je Bazolika sv.Egidia. Do ní jsme pouze nakoukli a nechtěli jsme rušit probíhající svatební obřady.

I tady jsme na ně narazili a za tu hodinku, co jsme obdivovali stavby náměstí a využili služeb jedné z restaurací, se v bazilice vystřídalo svateb několik.

V Bardějově a jeho okolí by se jistě našla spousta zajímavostí k vidění, ale my už spěchali "domů", do Údolí smrti a Nižné Písané, abychom se připravili k odjezdu zpět do Kroměříže. A Jankovi velký dík za pozvání i všechny neobvyklé zážitky.