Vymývání mozků

Denodenně se setkáváme se zprávami o soukromém životě celebrit a politiků. Kdo, kde, kdy, a hlavně s kým. Proč se na nás valí ze všech stran takové nepodstatné zprávy, které mnohdy zakryjí problémy celosvětového významu? Copak je milenka premiéra podstatnější než válka v Iráku? Podle většiny českých médií ano.

Za posledních několik měsíců se událo mnoho zvratů v rodinách nejvyšších (ať už současných, nebo bývalých) českých politiků. Zprávami o jejich soukromí začaly zaplavovat média naše domovy a jednoduše je nešlo ignorovat. Kdykoli totiž člověk prošel kolem novinového stánku, ze všech deníků na něj zíral stejný obličej. A to ne jeden, ale několik dní po sobě.

Je to již několik měsíců, co jsem viděl statistiku za rok 2006, kde bylo znázorněno kolikrát byl kdo na titulní straně největších českých deníků. Nikoho asi nepřekvapí, že na prvních místech se umisťují jedině nejvyšší političtí představitelé státu (pokud tedy nepočítáme bulvární deníky hrubšího zrna). Pokud totiž jde k hlasování, nebo je již odhlasována, reforma, novela, nebo zákon, většinou premiér je tou správnou osobou, která je při této příležitosti vyzpovídaná.

I ostatní politici se snaží být vidět. Média jsou totiž nástrojem, který je živí. Pokud se jim podaří dostat na titulní strany novin, více lidí si všimne jejich existence a jejich vyhlídky na znovuzvolení stoupají. Takže pokud nezpůsobí nehodu v opilosti, nepřejedou autem člověka ani nekradou, jsou jim média ku prospěchu. Noviny, televize, rozhlas, internet. To jsou prvky, které mohou jejich kariéru nádherně nastartovat. Každá mince má ale i svou druhou stranu : během několika málo dnů je můžou uvrhnout v zapomnění a opovržení.

Na scénu se opět vrací špičky naší politiky. Jejich milostné vztahy byly rozkryty, oni se rozvedli, přestěhovali (či co?), ale noviny o nich píší dál. Kupříkladu u příležitosti oslav 28. října se spekulovalo, koho vezme premiér s sebou do Vladislavského sálu.

Důvod, proč se na nás zprávy o soukromí politiků valí je docela jednoduchý : protože to chceme! Ať se toto sdělení zdá sebevíce šokující, je to tak. I v médiích platí zákon nabídky a poptávky. Proto noviny musí psát o tom, co lidi zajímá, o čem chtějí být informováni. A v tom bulvární tisk bezkonkurenčně vede. V něm se o globálních problémech dočtete jen na jedné, dvou stranách, kde jsou všechny tří- až pětiřádkové zprávičky sepsány tak, aby je čtenář lačný po skandálech mohl v klidu přeskočit. Nedejbože aby musel číst o sopečné erupci, jeho totiž zajímá jen zemětřesení v premiérově rodině.

A tak aby se udržely i seriózní deníky na trhu, musí se, alespoň částečně, přizpůsobit poptávce. Díky tomu vznikají články, které snižují intelektuální úroveň čtenářů, které nerozšiřují jejich obzory a které čtenáře nevzdělávají (což je také úkolem médií). Čtenář je sice zahlcen zprávami, které hltá a které ho uspokojí, ale nemá vůbec přehled o světě. Vlastně, proč ho vůbec mít, když se na naší politické scéně odehraje tolik zajímavých událostí, které naplní stránky novin?

Jen je třeba litovat čtenáře, který se snaží získat informace co nejvíce nezávislé a pravé, protože těch plné noviny rozhodně nejsou. Jeho jedinou možností je pustit si internet a přečíst si nějaký britský deník. Tento čtenář naprosto nechápe, proč na první straně čekých novin na něj pořád dokola kouká ten stejný politik, když je v Africe vlna horka a lidé umírají hlady. On jen nerozumí tomuto vymývání mozků českých čtenářů, kteří sice jsou nakojeni „správnými informacemi,“ ale stávají se naprosto pasivními vůči okolnímu světu.