Policie, bodový systém a jiné vylomeniny

Přes devadesát tisíc školáků dnes zamířilo poprvé do školy. Na jejich (ale nejen jejich) bezpečnou cestu do školy dbaly desítky strážníků na přechodech. V blízkosti obou základních škol v mém okolí stály na frekventovaných přechodech vždy dvojice policistů. Konečně je bylo vidět, když ve svých vestách vstoupili na přechod a zastavili dopravu.

Přijde mi, že policista je dnes sezónní zboží. Na silnicích a ve městech se viditelně vyskytuje jen při akcích typu „Kryštof", na začátku nového školního roku a figuríny i o prázdninách. V kontrastu s tím, co jsem viděl nedávno v zahraničí, mi výskyt policistů na našich silnicích připadá směšný. V civilizovaných zemích, jako je Rakousko, Německo, Francie či Slovinsko jsme viděli hlídek docela dost. Ve Francii dokonce stojí na prakticky každém dálničním odpočívadle a kontrolují řidiče kamionů, jestli dodržují povinné přestávky. V Německu velmi dobře funguje dálniční policie. Zkrátka nebylo sto kilometrů, kde bysme na policejní vůz nenarazili. Úctyhodná byla čekací doba při nehodě, kterou jsme zažili ve Slovinsku na dálnici. Během neuvěřitelných osmi minut (!!!) na místo dojela hlídka, a do patnácti minut po nehodě už bylo auto odtažené na krajnici a provoz byl plně obnoven.

Naproti tomu stojí nehoda, jíž jsem se, zcela nedobrovolně, účastnil před dvěma lety. Řidič, který vyjížděl z vedlejší silnice, si nevšiml značky „STOP" a během dvou vteřin jsme měli po autě. Sice krátce po telefonátu jela okolo policejní hlídka, ta nám ale v klidu řekla, že jede někam jinam, že si máme počkat na tu svojí. Pánové určitě opravdu pospíchali k jinému případu, akorát ten spěch v jejich chování nebyl vůbec vidět.

Policejní hlídka k nám přijela asi za půl hodiny, což bylo jenom díky tomu, že jsme nahlásili drobná poranění. Na sestru se totiž vysypalo sklo a tak měla několik oděrek na obličeji (Oči jí naštěstí zůstaly nepoškozené). Zcela neoficiálně nám strážník řekl, že průměrná čekací doba na policejní hlídku je v Praze šest hodin. To bych si prosil vysvětlit, jak je možné, že strážníků na „Kryštofy" je vždycky dost, ale jakmile mají strážníci jít do akce, nejsou k dosažení. Prostě se najednou vypaří.

Bodový systém, to je jen další povedená taškařice, která se snaží na bezpečnost vrhnout trochu lepší světlo. V prvním měsíci po jeho zavedení se rapidně snížila nehodovost a počty obětí, což je samozřejmě dobře, druhý měsíc byl v porovnání s rokem předtím také výrazně lepší, ale půlrok po zavedení bodového systému se opět vše vrátilo do původních kolejí. Ti, co jezdili jako „prasata", tak jezdí opět, ti, co jezdili na červenou, na ní opět nezastavují, alkoholici už se také příliš nebojí, a všechno to má jen jeden jediný důvod - nikde nejsou strážníci! Nikde není někdo, kdo by vymáhal právo, kdo by pokuty uděloval. Nejde o to udělat několik nárazových akcí, aby se neřeklo, a zbytek roku spát v kancelářích, je třeba kontrolovat dopravu průběžně. Není to sice vůbec populární, dodržovat nadbytečné předpisy či kontrolovat rychlost, ale v důsledku by nám mělo jít jen o NAŠE zdraví. Pokud nám nejde o okolí, měli bychom brát ohledy alespoň na sebe.

Zřejmě je potřeba nad řidiči držet bič tak dlouho, dokud se nenaučí dodržovat předpisy, z nichž před několika lety skládali zkoušku (je jich tedy opravdu dost - předpisů...). Poté nebude třeba vyprošťovat auta z přejezdů, řešit nehody několika aut za sebou na dálnicích, a tím bude mít policie více lidí na kontrolu pravidel. Je to buzerace, ale jenom tak docílíme vlastního bezpečí. Je to jako začarovaný kruh, kde je na jedné straně málo policistů na kontrolování řidičů a na druhé straně hodně nehod, které opět musí zaprotokolovat policisté. Jenže, jak je známo, policisté zítra uklidí plácačku a do příštího „Kryštofa" nevylezou. Popřejeme jim alespoň dobrou noc, aby se jim dobře spalo a nabrali dost sil na příště.