Deník maturanta : díl první – Pět měsíců do maturity

Přestože maturity se skládají až v květnu za teplého jarního počasí, již teď máme za sebou důležité rozhodnutí, které nám přehodí výhybky budoucnosti. V půli prosince jsme museli odevzdat písemné přihlášky k maturitě.

Ačkoli se od vyspělých gymnaziálních studentů očekává, že ví, kam směřují, o mnohých z nás se dá tvrdit pravý opak. Mnoho z nás ještě neví, kam nakonec podáme přihlášku na vysokou školu. A tak není divu, když někdo řeší dilema, zda maturovat z matematiky, zeměpisu nebo základů společenských věd, a to jenom proto, že ještě neví, kam dál. Před čtyřmi, šesti nebo osmi lety nám s volbou další školy mohli pomáhat rodiče (pravda, někteří z nás jít na gymnázium museli povinně, mezi ně se ale neřadím), odpovědnost za celou naší budoucnost si ale v této chvíli nikdo nevezme. A to je dobře! Jsme všichni plnoletí a musíme si uvědomovat, že všechny naše činy mají své následky.

Všichni z nás se rozhodli, už nelze nic změnit. Osud je zpečetěn. Je pozdě říkat si, že maturitní témata z matematiky jsou příliš obsáhlá a biologie by byla jednodušší. Z loňského roku mám dokonce v paměti studenta, který ještě v den odevzdání přihlášek nevěděl, jaký čtvrtý předmět si vzít. Zeptal se spolužáka po pravici, z čeho má maturovat a dostalo se mu odpovědi „z dějepisu“. Dějepis do kolonky napsal a úspěšně odmaturoval. Z dějepisu dokonce za dva, lépe než z povinného českého jazyka.

Máme Vánoce, můžeme odpočívat, ale již druhá vlna studentů si začíná vypracovávat maturitní témata a shánět povinnou četbu. První vlna studentů začala s učením v červenci. Podívám se o Vánocích do maturitních otázek? Kdoví. Ještě v pátek jsem si říkal, že se určitě podívám na češtinu, která mi bude působit asi největší problémy. Po víkendu plném odpočinku si však přestávám být jistý čímkoli. Přece jenom mám ještě pět měsíců! Datum 18. květen, označené v poznámkovém bloku červeným křížkem, je ještě v nedohlednu.

Zato přípravy na ples začínají nabírat na rychlosti. Začali jsme trénovat předtančení, jsme sice skoro v polovině, ale až zvládneme i konec (který ještě netuším, jaký bude), určitě si nebudeme pamatovat začátek. Jsem moc zvědavý, jak naše třicetičlenná třída zabaví celou Lucernu na pět a půl minuty.

Na druhou stranu na ples už jsem objednal šerpy a kytky už máme také zajištěny. Od září však visí ještě jeden bodík, na kterém jsme se jako třída ještě neshodli : dárek pro třídní profesorku. Za těch pět let, co je s námi, si určitě zaslouží odměnu. Co však dát profesorce biologie a chemie, o které toho mnoho nevíme? Jen to, že nemá příliš smyslu pro humor.

Čas se krátí, do plesu zbývá ještě šest týdnů, předtančení stihneme. A maturita? Ta je ještě daleko…