Blížíme se svým chováním čuníkům?

Občas se o někom říká, že je čuník, v horším případě prase. Dotyčný (či dotyčná) bývá kárán za to, že má někde nepořádek, neuklizeno.

Bude to již měsíc, co se na křižovatce blízko mého domova srazila dvě auta. Nebylo to nic vážného, sanitka přijela zbytečně. Každopádně z jednoho auta, které bylo při havárii poškozeno, upadla maska z předku auta. Normálně by mělo řízení fungovat tak, že v krátké době po nehodě budou všechny části aut, které byly rozmetány, uklizeny. Jaké bylo moje překvapení, když maska druhý den ráno ležela hned vedle přechodu, jako by se nechumelilo (sníh opravdu nepadal). Ani policisté, ani majitel auta se neměli k tomu odklidit zbytek svého vozu.

Lidé okolo chodili, pokukovali po ní a maska tam ležela a ležela. Přišlo mi neuvěřitelné, jak dlouho tam stála. I jinak všudypřítomní bezdomovci, kteří normálně berou balíky bezplatných novin do sběren odpadu se tvářili, jako by je maska ani v nejmenším nezajímala. Maska se na naší křižovatce držela jako pampeliška a zdálo se, že jí nic nemůže ohrozit.

Včera ráno, když jsem místem procházel, všiml jsem si, že onen doplněk, který zdobil křižovatku po dost dlouhou dobu, prostě zmizel. Ze dne na den, jako by se vypařil. Bylo mi masky skoro líto. Za tu dobu, co na rohu naší křižovatky oxidovala, se tu musela značně zabydlet, splynout s okolím. Byla pryč. Po měsíci, kdy jsem přestával věřit, že ještě někdy zmizí, byla pryč. Navždycky.

Už okolo ní nikdy nepůjdou kroky důchodců, uspěchaných lidí středního věku ani malých dětí spěchajících do školy. Už nikdy neuvidí pořádnou dopravní zácpu. A už nikdy nebude překážet lidem spěchajícím po chodníku.

A pak že největší nepořádníci jsou prasata. Ty by ani v nejmenším nenapadlo naházet k masce plechovky a různé obaly. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že nejhoršími „prasaty“ jsou právě prasata. Vždyť lidé, co chovají domácí zvířata, tvoří prasatům jejich příbytky sami – nechávají jim na zemi bahno, a pak aby si do něj prasata nelehla a nevyválela se v něm. Dokonce i naprostá většina malých dětí by se zachovala stejně. Když vidí louži, běží se do ní plácat. Jako by tyto „zvířecí pudy“ měly hodně společného s vyvinutím mozku. Jako by za to prasata nemohla. Ona nemůžou být chytřejší a dokonalejší, než jsou.

Zkrátka mám dojem, že by jsme se měli zamyslet nad frází „špinavej jak člověk“. Naprostá většina přirovnání je přirovnání ke zvířatům. Asi proto, že jsme jenom zvířata. Ale to, že máme větší mozek nás neopravňuje k tomu, abysme se jako zvířata opravdu chovali.Vždyť prakticky jiný rozdíl mezi námi a zvířaty není. V každém z nás jsou přirozené pudy a pocity, jež jsou totožné se zvířaty. Ale děláme na této planetě nepořádek jako lidé. Ne jako prasata, protože ta nikdy neměla ambice dobýt a podmanit si celý svět, těm plně stačí jejich vlastní louže a koryto.