Klaus může ratifikaci Lisabonu urychlit

Sedmadvacet zemí včetně České republiky s napětím očekává, jak se prezident Václav Klaus postaví k ratifikaci Lisabonské smlouvy. Nyní už je jediným, jehož podpis pod dokumentem evropské integrace chybí. Variant k řešení bylo nastíněno v českých i zahraničních médiích několik. Existuje však možnost, se kterou v České republice a ani v Evropě nikdo nepočítá. Václav Klaus by mohl podepsání smlouvy vyřešit klidně v řádu několika málo týdnů.

Klausovi hraje do karet, že o smlouvě nemůže rozhodnout okamžitě. Musí počkat, jak se Ústavní soud postaví ke stížnosti senátorů, kteří jsou Klausovi názorově velice blízcí. Domnívám se však, že celé obstrukce kolem podpisu jsou zbytečné. Považoval bych za čestnější, kdyby odpůrci smlouvy raději řekli, že by bylo lepší z Evropské unie vystoupit, než se neustále vyhýbat přímé zodpovědnosti.

Nepatřím mezi nadšené eurooptimisty, ale ctím náš ústavní pořádek. Letos na jaře obě komory Parlamentu Lisabonskou smlouvu přijaly třípětinovou ústavní většinou. O tom není pochyb a větší zákonná síla v naší zemi neexistuje. Tento výsledek plně respektuji, a proto hájím názor, že by se s podpisem nemělo otálet.

To že tomu tak není, má za následek nervózní pozornost, která se na naší zemi upírá. Ústavní soud rozhodoval o souladu s Ústavou České republiky už v minulosti a neshledal v něm rozpor. Lze tedy předpokládat, že stížnost skupiny senátorů dopadne i v tomto případě stejně.

Klaus má tedy na výběr ještě jednu možnost. Může apelovat na skupinu senátorů, kteří jsou zároveň jeho podporovateli, aby podanou ústavní stížnost stáhli. Ušetřili bychom si spoustu zbytečných slov a dodali bychom Evropě i sobě potřebný klid. Pak bychom se mohli soustředit na problémy, které jsou důležité s ohledem na situaci, kdy celý svět hledá lék na ekonomickou krizi. Tento podpisový akt nás tedy jenom zbytečně zdržuje od řešení skutečných problémů.