Bez vzájemného pochopení nedokážeme nic

Učitelské povolání je delší dobu vláčeno bahnem. Kdekdo "přesně ví", co učitelé dělají. Hlavně, co dělají špatně. Přitom o jejich práci kolují mýty. Doslova.

V minulém týdnu proběhla akce Učitelé v černé. Byla zaměřena na to, aby ukázala veřejnosti i nadřízeným organizacím, že školství je pomaloučku  pohřbíváno.

Reakce veřejnosti jsou však bohužel stále stejné. Lidé, kteří nikdy neučili, do školy chodili či chodí pouze na rodičovské schůzky, o práci pedagogů se vůbec nezajímají, mají najednou pocit, že ví všechno. Třeba „ví“, že učitel se ve škole jen fláká a rozdává schválně špatné známky a poznámky. Taky „ví“, že učitelé jsou každý den doma už po dvanácté hodině, učí podle mnoho let starých příprav a hlavně ! mají pořád nějaké volno (prázdniny). Což se pak odráží v nenávistných komentářích pod články se vzdělávací problematikou.

Že jsou všechny tyto „vědomosti“ o vzdělávání v ČR špatné, to média nijak nepopřou, ačkoli mají možnost se přesvědčit o opaku. Jim tento „obraz“ pedagogické veřejnosti z neznámých důvodů vyhovuje.

Školství je podfinancované, a to nepíšu jen o platech. Existují na to tvrdá data. Jenže místo pomalé (ale raději rychlé) nápravy jsou stále jen předkládány další a další plané sliby. Slibem přece nikoho neurazíte. A výmluva, proč nebyly splněny, se vždy najde. A tak se propadáme hloub a hloub a když dojde na kritiku, vždy to odnesou ti dole. Ti, co se naopak snaží. Pedagogové.

Věděli jste třeba, že se výlety, ekurze, návštěvy kina nebo divadla či přednášky nepočítají do tzv.přímé práce učitele? Takže učitel stráví s žáky nebo studenty třeba dvě hodiny (u výletu i celý den), celou dobu je za ně odpovědný, vše si sám organizuje, aby se dozvěděl, že si tyto hodiny bude muset napracovat. Tedy jakoby v té práci ani nebyl.

Věděli jste, že učitelé, když chtějí opravdu dobře pracovat, sponzorují školy ze svého? Nakupují pomůcky, materiál do výtvarných výchov či pracovních činností, kupují si papíry do kopírky (popřípadě kopírují či tisknou doma na vlastních přístrojích), nosí si své notebooky, telefonují ze svých mobilů rodičům  apod.  Jen málokterá škola se může pochlubit, že toto všechno svým pedagogům plně hradí.

Učitel má povinnost odučit určitý počet hodin. Nejčastěji je to 22 hodin týdně. Jenže jeho dalšími povinnostmi jsou vedení dokumentace, dozory, účast na poradách školy, metodických sdruženích, schůzky s rodiči (a to nejen v rámci celoškolních schůzek), individuální práce s dítětem (rozhovory, „vyšetřování“ problémů…), doučování. A v neposlední řadě i příprava na hodiny. Nevím, kde se vzalo mezi lidmi, že učitel vlastní nějaký sešit nebo šanon, který si kdysi před lety zavedl a nyní z něj pouze vždy vytáhne papír jako přípravu na hodinu. To je nebetyčný nesmysl. Učitelé se musí připravovat každý den. Hledají podněty na internetu, tvoří si vlastní pracovní listy, vyrábí si pomůcky, vyrábí si předlohy práce, vyhledávají vhodné literární ukázky, paní učitelky chodí sbírat materiál do přírody na pracovní činnosti. Dělají toho ještě více, nemá smysl zde  vše vypisovat. Nedávno jsme ve spolku Pedagogická komora dělali anketu mezi pedagogy, kolik hodiny stráví prací denně. Vyšlo nám cca 10 hodin.

Ve škole nic nenaučí, všechno musíme dohánět doma. Další nepodložený nesmysl. Učitelé se snaží, hodiny již dávno neprobíhají jako za Marie Terezie (ačkoli se nám to mnozí takyexperti snaží namluvit). Jenže chuť žáků sledovat školní aktivity klesá. Nejsou od malinka naučeni soustředění. Vizuálnímu i audio. Jak žákům video nebo scéna nebliká obrovským množstvím střídajících se obrazů, přestává vnímat. Naslouchání? Ne, neumí to. V rodinách se moc nepěstuje předčítání, povídání si spolu. Ve škole se to už hodně těžko dohání. Přibývá dětí nevychovaných, které neumí udržet pozornost na více než pár minut. A domácí úkoly? To přece není práce rodičů. Je to práce žáků a nebývají nijak dlouhé. Rozfázování opakování je  totiž důležitý prvek učení, vede k lepšímu pamatování a když něco slyším a vidím ve škole a potom si to krátce zopakuji doma, do hlavy se mi to dostane lépe. A úkol, i špatně napsaný a odevzdaný, může být velice výbornou zpětnou vazbou pro učitele, že ten a ten žák ještě potřebuje mnohé dovysvětlit. Bohužel, rodiče nejsou ochotní se dětem věnovat. Přitom je  to nejlepší vklad, který mohou udělat jak pro sebe tak pro své děti.

Je trochu legrační, že povolání, které je tak bagatelizováno, podceňováno a doslova oistrakizováno není pro lidi přitažlivé. Proč? Vždyť se tam přeci mohou flákat, mít spoustu prázdnin, nic nedělat. Proč před školami nestojí zástupy chtivých absolventů? Proč pedagogů naopak ubývá? Protože obraz pedagogické veřejnosti je z nepochopitelných důvodů stále udržován v negativním smyslu. Podvědomě dost lidí tuší, že ten obraz je falešný.

Školství je dnes otevřené, každý má možnost kdykoli nahlédnout pod pokličku. Přijďte to udělat. Nezobecňujte ojedinělé špatné příklady chování učitele. Snažte se učitele chápat a také jim pomáhat. Nesnižujte kredit učitele tím, že před dítětem o něm budete mluvit s despektem. Pokud nebudeme všichni spolupracovat, bude všechno špatně.