Můžete mně vysvětlit, jak by podle zákona normálního rozdělení musely být s kompromisem spokojeny dvě třetiny (kohokoliv)?  Nic takového jsem se ve statistice (dva semestry!) nedověděl.   Zato životní zkušenost mně říká, že v případě kompromisu dvou jsou (někdy) oba spokojeni, při kompromisu většího počtu jsou nespokojeni všichni.

Ze zákona normálního rozdělení vyplýva, že cca dvě třetiny jsou průměr plus minus málo,  15 procent nadprůměr a podprůměr. Asi dvě procenta silně nadprůměr a podprůměr. Víc viz http://karst.blog.idnes.cz/c/131532/Co-je-normalni.html

V roce 2010 (novější údaj se mně nepodařilo vyhledat) vyjelo do zahraničí na dovolenou s cestovnímu kancelářemi 4.300 osob.  Odhaduje se, že "samostatně" trávil dovolenou v zahraničí další milión.  To je 53 % obyvatel.  Vezmeme-li v úvahu ty, kteří do zahraničí programově nechtějí a ty, kteří nemohou kvůli věku či zdravotnímu stavu, e zřejmé, že do zahraničí může (alespoň každý druhý rok) vyjet nejmémě 60 % obyvatel, spíše 2/3.

   PS: Fakt, že na průměrnou mzdu nedosáhnou zhruba 2/3 zaměstnaných není nic mimořádného, co by bylo třeba zdůrazňovat. Tato vlastnost mzdových systémů se projeví ve všech dobách a za všech režimů (jen ji některé režimy neuvádí).

blábol nic než blábol.

Dobrý a důležitý článek. Karma