To je mazec, snad je andílkovi tam nahoře dobře.. Kačko jste úžasní, před Vaší profesí hluboce smekám.. Zajímalo by mě: dostaly pak asistentky kartáč, jak má vypadat nachystaný stolek?

Na tohle téma s nimi naše Frau strávily spoustu času. Naprosto marně:(

Tak to je přímo horor! Ale tak mě napadá, nedá se na tento stav přijít předem?

Také jsem se zajímala, ale prý je ta diagnostika téměř nemožná. Je to strašné:(

U nás by to skončilo u soudu.

Karma.

Domnivam se ze i jinde.

Ano...i takhle může končit těšení na miminko....

Maně si ten stres pamatuji, i svůj první s podobně špatným výsledkem (kritická srdeční vada - dodnes si pamatuji její jméno, míru i váhu), ale taky spoustu resuscitací s dobrým koncem.

Ale hlavně si pamatují "výcviky" sesterské. Musely jsme do správného místa resuscitačního koutku umět sáhnout zpaměti. A doktorka s primářkou nás zkoušely. Až daleko později jsem si uvědomila, že to žádná z nás "mladých" to nebrala jako buzeraci. Prostě jsme věděly, že o ten dětský život hrají mozky pediatrů a naše rychlost a šikovnost. Takže se stávalo, že sestra doktorku míjela ve dveřích a místo pozdravu zaznělo třeba: "Pupečníkové kanyly?" "Druhá řada, třetí kapsa." "Fajn. Jestli si budete vařit kafe, uvařte mi taky."

Na JIPce ani v rychlé jsem se nikdy moc nevyznal .Sestry, naopak, ty mohly

dělat po slepu.

já doufala ve šťastný konec. Ach jo.

Tak dnes to bylo smutne povidani.

Ano, občas je to kruté. A v dětském lékařství to člověka zasáhne o to víc...