Ano, samozřejmě musíme. k získání pracovního místa jsem musela mít aprobaci, něco jako pracovní povolení, ale pro lékaře-s uznáním všech zkoušek, ověřením diplomu, atd. Součástí byla i zkouška z jazyka. Kopíruji odpověď, kterou jsem psala již jednomu diskutujícímu v jednom z minulých dopisů: Zkoušky jsou samozřejmě nezbytné i v Německu. Já měla jak Sprachdiplom z gymplu, tak povinný B2 z jazykového kurzu v Německu. Ten byl zaměřený přímo pro lékaře, pořádala ho agentura, která zaměstnání pro lékaře v Německu zprostředkovává. Kurs trval měsíc, a byl velice intenzivní. Denně 8-10hodin pod vedením mluvčího, který nás ke zkouškám připravoval. A podmínky ke splnění byly opravdu přísné, závěrečným testem jsme z patnáctičlenné skupiny prošli jen dva.Zbytek lidí tak nedostalo povolení, které je k získání pracovního místa naprosto nezbytné. Já na tom nebyla tak zle, jak to z dopisů vyznívá. Ale popisuju pocity, které má podle mě hodně lidí, kteří v cizině zažívají. Tu ztrátu sebevědomí, která je s tím spojená. Nejste schopní mluvit tak plynule, jak jste byli doposud zvyklí, vše opsiujete v jednoduchách větách a slovíčka z oboru se musíte postupně učit. Máte dojem, že nikdo nemůže pochopit, co se mu snažíte říct. Ale kdyby to tak opravdu bylo, nejspíš by mě na místo ani nepřijali. Tyhle dopisy by měli být povzbuzením pro každého,kdo si něco takového prožil, nebo zrovna prožívá. Že ty vnitřní pocity nedůvěry v sebe sama jsou naprosto normální.
