To mě pro vás těší.

Před několika lety jsem pobýval s dcerou asi 4 dny v Drážďanech.byl jsem překvapen,jak byli ti Sasíci milí. Koupili mi lístek na tramvaj /za moje/

servírka v restauraci mi vyprávěla co je to Rotbarsch, zjistila,kdy otevírá Zwinger,

všude jen úsměv, vstřícnost a ochota. Úplně jsem zíral.Kdysi v Olomouci, studenti

stomatologie z DDR byli namyšlení a nekomunikativní, většinou pocházeli ze Saska.

Na tom jsme se shodli skoro všichni..

Jinak zajímavé postřehy, karma.Byla by z toho dobrá knížka pro mladé nastupující

do práce, nejen v cizině.

Také jsem slyšela, že Sasko-Anhalt je sociálně slabší oblast a dodává to celkovému regionu takový jakoby "obhroublejší" nádech. ale musím říct, že mladé kolegyně, které jsme postupně do kolektivu získali, byly báječné. I primářka. A ve výsledku vlastně i ti ostatní. Jen ten první půlrok trvalo, než jsme si k sobě našli cestu...A knížka-já nad ní kdysi uvažovala, její realizace je složitá, a u blogů je fajn ta okamžitá zpětná vazba. Třeba někdy knížka bude:) Budu ráda, když můj příběh někomu pomůže, sand i takhle, přes blog.