O přeběhlících, stranické disciplíně a drtivé porážce.

A máme po presidenstkých volbách. Čekají nás ovšem jejich důsledky v podobě osočování z podplácení a hledání viníků opoziční prohry. Ono 141 ku 111 je v našich podmínkách a při současném českém volebním systému, kde pidistrany mívají až děsivou moc, porážka opravdu drtivá. A nikdo, ani pan Paroubek, ji neomluví a nebohým přeběhlíkům, minulým i budoucím, nepřičte. I když by jistě si to moc přál.

Věřím, že lobing v presidentské volbě zapracoval, ale moc šancí bych mu nepřilládal. U nás se bohužel vše rozkecá, a výsledek potom nebývá adekvátní.

O tom, jak se kšeftuje v obchodě, nám předvedl pan bývalý poradce s pěti v českých na stole. Ve fotbale se zase jednalo o kapry a kapříky. Nedělám si iluse, že to je v politice jiné. Někdy obratnější, jindy hloupě blbé.Navíc se korupce špatně dokazuje. Asi nezapomeneme, jak pana Dalíka +1, odvážel vrtulník na výslech do Ostravy nebo jak slavnostně zatýkali a odsoudili korumpovatele pana Ploce, aby ho prý později po odvolání v tichosti a bez zájmu médií osvobodili. Jak jsme se přesvědčili, nestačí ani přímý přenos z místa činnu. Kavanova etuda před skrytým objektivem tuším švédských novinářů, kterak lze přesvědčit naši vládní komisi o Gripenech, která mimochodem umělecky předstihuje obdobná dílka, psaná panem Havlem, úvahy o likvidaci hnusných nepřátel socialistickým dědečkem hříbečkem, či už zmíněných pět na stole nepřineslo kýžený výsledek. Sranda o dvou dalších melounech, nabízených v kuloárech onomu tzv.nezávislému závislému a jeho následná tužba po detektoru lži už vzbuzuje pouze pobavenou grimasu a ťukání si na čelo.

S přeběhlíky je to obtížnější. Zatímco ČSSD představuje hlouček od sociálně laděných naivnů po pány, oddané myšlence vládnout světu, které spojuje snad jenom chuť podílet se či přerozdělovat cizí majetek, ODSka připomíná fotbalový klub vášnivých příznivců. Jmenovaný klub má svoji živou ikonu, pana Klause. Sice si už v současné době od bývalého předsedy a nyní presidenta do života mluvit nenechají, ale běda, kdo by ho špinil. U socánků je to obtížnější. O jejich ikonu, a to ne bezvýznamnou, je pan Paroubek připravil, čímž se pro mnohé členy stal Koniášem, který jim spálil oblíbenou bibli. Potom se logicky občas stane, že některý z naivů prokoukne, a z hrůzou zjistí, že se jeho druzi chovají spíše asociálně a současné načálstvo s obtloustlým šéfem v čele, není tak nepodobno Gottwaldovi a jeho přisluhovačům v době bolševizace KSČ. Pokud si navíc uvědomí, že přes pravicovou rétoriku a nechuť k bruselské byrokracii je i ODSka víceméně pravicověji laděnou socdemokratickou stranou, nepřipadá mu ztráta dresu až tak moc odsouzeníhodná z hlediska úcty k sobě sama. Opačná cesta je zlá. Oč horší to muselo být překabátění pro osobnost pana Kotta, který byl prý až fanatickým příznivcem pravice. Tehdy, obrazně řečeno, se z vlajkonoše Sparty musel stát kvůli jeho oblíbeným etylalkoholovým nápojům a hodně hloupému přístupu spolustraníků slavista. Asi mu dobře nebylo a není ani dnes. Díky panu Rathovi obdržel za své služby trafiku aneb drobný šolíšek tuším u VZP a on ho musel s hlavou skloněnou vzít za vděk. Vždyť i slavný slávistický brankář Plánička k stáru přiznával, že se v srdci cítil sparťanem, a toto soucítění nedokázaly odstranit ani slavné výhry klubu sešívaných, na kterých se podílel.

Naše politika zná i další zajímavé typy. Jde o tzv mnohačetné přeběhlíky. Své by k tomuto tématu jistě mohl podotknout pan Bursík. Ovšem nejkrásnějším a nedostižným příkladem je pan Rath. Kolik asi pacientů si mohlo oddechnout, když si zmíněný vystudovaný lékař místo léčení podle vlastních slov(přiznávám, trochu jinak formulovaných, nicméně fakticky totožných) raději získával ostruhy donášením na své kolegy, aby se pak později, díky bohu, raději dal na politiku? Jistě, nová kariéra více vyhovovala jeho naturelu. Začal u nenáviděných ODSáků. Bohužel pro něj má tato strana zatím dosti značnou (někde) samočistící schopnost, takže mu tu pšenka nekvetla. Postupoval dál. Příkladné bylo jeho působení v léčebněsociálních odborech, jehož členům dodnes mnozí privátní doktoři říkají „Rathovi pohůnci“, či koketování s pravdoláskou apod. Ale teprve u Paroubka našel svojí pravou, levou parketu. Bude zajímavé sledovat, kde skončí. Myslíte, že ho v budoucnosti přivítají u rudých bojovníků?

Nehodlám kritizovat  postupy stranických lobistů nebo výkřiky o kupčení v politice z kteréhokoliv spektra. Je to stejné, jako když mne v mládí poučovali, kdo je hodný a kdo zlý Němec. Spíše bych prosazoval názor, že semknutost a kvalita týmu se projeví v mezních situacích, tedy krátce kdo umí, prostě umí. Proto je Klaus presidentem.