Chvějící se Paroubek

Proč mi to ta veřejnoprávní dělá. Jak rád bych psal například o Topolánkovi a jeho vztahu k přiblblé Lisabonské smlouvě, o Čunkovi, kdyby mu něco konečně konkrétního dokázali, o Bursíkovi, kterého by zas Klaus zkoupal tak, jak to učinil tuším předloni v Brně. Zatím musím psát o Paroubkovi a jeho téměř živočišném strachu před bývalým, ale nezapomenutelným, předsedou ČSSD, Milošem Zemanem, tak, jak ho dotyčný projevil v úterních Událostech a komentářích.

Ve studiu na nepohodlném erárním křesílku seděl schoulený obézní politik. Skleslá ramena, vyšpulený břich, dopředu trčící hlava s téměř bezertými ústy, ze kterých vycházel jaksi mňoukavě bublavý hlásek, snažící se vyjádřit myšlenku, která by nebyla úplně debilní, trochu urazila, ale neurazila úplně. Tatam byla arogance, drzost či goeringovská nafoukanost, tak příznačná u této socialistické, ne zrovna esteticky vyhlížející postavičky. Kontrast s normálem byl tak nehorázný, že i pan komentátor těžko skrýval pobavený úsměv. To vše jen proto, že pan Paroubek musel reagovat na aktivitu svých zasloužilých spolustraníků, kteří by rádi viděli pana Zemana na místě nejvyšším, popřípadě alespoň na místě pana Paroubka. Měl to ve studiu opravdu těžké. Bývalý předseda totiž nad současným vysoko ční nejenom po stránce intelektuální, ale budí zřejmě u oné zaoblené postavičky i strach čistě fyzicky motivovaný. Vedle téměř dvou metrů robustní Zemanovy figury vypadá pan Paroubek opravdu jako trpajzlíček, kterému chybí pouze špičatá čapka, plnovous, fajfčička a kladívko na minerály. Nyní v přímém přenosu předvedl, že mu jaksi přebývají šaškovské rolničky.
Proč se nezabývám fakty, ale popisuji dojmy? Faktograficky nebyla popisovaná relace nijak bohatá. Nezaznít opajcovaná a pozměněná parafráze, kdysi použitá o B. Engelsovi panem Havlem a nyní novelizovaná panem Paroubkem ohledně jistého nevýznamného důchodce, eufemistické rozčarování nad liknavostí jakési komise ČSSD, která má zkoumat ba pitvat odporné činy pana Šloufa, popřípadě nevědomé kroucení hlavou nad možností odpadnutí dalších dvou potencionálně zradivších černých, tedy spíše oranžových, oveček, dá se včerejší relace obsahově označit jako prázdné plky bez validní informace. Proto je na místě hodnotit umělecký dojem. Ten byl opravdu nevšední. Pokud byl pan Zeman s naší veřejnoprávní spojený on line, musel se při své pověstné jedovatosti královsky bavit. Při připomínce a představě, jak právě on okopává fyzicky Paroubkovi kotníky, asi přímo řval smíchy. Kdyby pan Proubek alespoň poznamenal, že mu bývalý socialistický potentát rozdrtil nohu a našestkrát zlomil kolení kloub, bylo by to příznačnější, pravdivější a daleko více pravděpodobnější. Když už nic jiného, alespoň by současný předseda zamezil Zemanovu bonmotu o trpajzlíčku a obrovi. Přátelé a příznivci Miloše Zemana měli veselý večer. I poněkud opelichaný orel ukázal, že stále bude poskakujícímu kapounovi, tvrdícímu, že je kohout, velice zdatným soupeřem. Proto ten bublající hlásek, vypoulené oči, nesmyslné fráze a studený pot na čele v přímém přenosu. Ani se postiženému nedivím. A myslím to upřímně!