Nejde ani tak o vzpomínky (byť sebekrásnější a sentimentálnější) na to co bylo či nebylo na strole či v krámech, ale spíš o to, že nám bylo o čtyřicet let méně - a ta léta nám nikdo nevrátí. Jde ale i o to, jak budou na dnešní časy a výdobytky vzpomínat jednou naše děti či vnoučata. Ať se i jim vybavují jen ty nejhhezčí vzpomínky!

Pravdu máte

"Náš svět." Díky :)

Děkuji.

Koncem minulého roku jsem byl u nás v Mostě na výstavě k výročí převratu 17. 11. 1989 v místním muzeu. Polovina prostoru se také vrátila i do vybavení a atmosféry do onoho roku. Dokonce jsem si i pěkně zasoutěžil a zjistil, že bych to i dnes přežil, kdybych musel.

A asi tak před dvěma lety jsme byli s Milenkou v Chebu, kde mají v muzeu snad stálou expozici pro pamětníky normalizace.

Fotodokumentaci bohužel nemám.

Pocity jsem měl dost podobné, jako každý, kdo ještě neztratil paměť. Přeji pěkný den!

Super, v Chebu v tom muzeu jsem byla taky, fotodokumentaci mám na další blog Hezký večer a díky moc za komentář

Nikdo nikdy nevyrobil tak pohodlný gauč, jako je na poslední fotce.

Tak jest. Moje odpočinkové křeslo je rovněž socialistický relikt a čte se i podřimuje se v něm skvěle.

Ta jemná čokoláda s koťaty - to byly Kočičí jazýčky, naše společné tajemství s našimi Němci, jen dodnes nevím, kdo s tím přišel jako první - jestli čeští Češi nebo čeští Němci, kteří si to pak s sebou v 45. roce vzali do Německa, kde ty jejich Katzenzungen o naprosto stejné chuti vyrábějí dodnes a balí je do takřka stejné krabičky s koťátky.

A ta nábytková stěna do stropu - to bylo “a must-have” už v sedumdesátkách. Vzpomínal na to onehdá v TV nějakej tehdejší mánička (bigbeatový muzikant) a doslova řekl, že “kdo tehdy neměl stěnu, tomu baby nedaly.”

to jsem zajímavé věci díky moc

Já vlastně žádné kousky z osmdesátek nemám. Použitelný nábytek pamatuje spíš konec války nebo 1. republiku. A doplněno už z produkce začátku 3. tisíciletí. Totéž platí pro nádobí a příbory. V těchto rekvizitách jsem vyrůstal, takže mé mládí nebylo ovlivněno umakartovými hrůzami. A myslím, že bylo zrovna tak pěkné.

Když tímto inventářem naplníte domek, jehož větší část podchází asi z 18. století, máte z toho kompletní relikvii. Která má zvláštní kouzlo - návštěvám se udtud nechce.

Tak tomu věřím

Pekné spomienky. Je to pravda, čo píšeš v závere. Ako hovorieva jeden môj kamarát: Načo sa stresovať, načo sa naháňať, treba si ten svoj čas v živote užívať.

Děkuju

Zavzpomínala jsem si s vámi. Tu lavici v kuchyni jsem neměla, ale moc jsem ji chtěla. Kvůli uložnému prostoru, jenže se mi do kuchyně nevešla. Měla jsem malou kuchynku, ale bílo šedou, žádné bláznivé barvy. Obývací stěnu, ta byla perfektně praktická. Semišový gauč jsem neměla. To byly vzpomínky ne na dětství, ale na první roky v manželství.

Díky moc za hezký komentář

Moc pěkný blog...jako vždycky

Ahoj Mirko, moc děkuju

Díky, Kajdo, dýchla na mne nostalgie.

Tak to mám radost Vláďo