Začala jsem žít zase normálně aneb Co je dneska vlastně normální?

Byla to Itálie nebo pokrok, kdo nastartoval můj virtuální život? Asi obojí. Stesk po domově a začínající dostupnost notebooků, dat, dotykových telefonů, to odstartovalo můj ,,exhibicionismus."

Přesně si pamatuji, že mé obnažování soukromí začalo v roce 2009 s registrací na Facebooku.

Tehdy mě do registrace uvrtal Maurizio, čehož později několikrát litoval. Ne však z důvodu fotografií na internetu nebo článků na iDNES o něm a o jeho rodině, protože on byl vždy na sebe i na svoji rodinu pyšný. Litoval toho z důvodu, že jsem trávila hodiny a hodiny u počítače, později s očima přilepenýma na smartphonu.

Začala jsem tehdy přes sociální sítě vyhledávat kamarády ze školy, z dětství, z pionýrských táborů, z minulých zaměstnání i mé staré lásky. Trávila jsem spoustu času ve skupinách, kde našinci žijící v Itálii radili co a jak dělat (například na úřadech), kde co koupit (výrobky podobající se těm našim) a společně vzpomínali na svoji rodnou vlast. Jednou z takových skupin je například skupina Italky (Češky a Slovenky v Itálii), o které jsem mluvila na radiu.cz a té jsem členkou dodnes.

Skoro každé holce z této skupiny (přibližně tři tisíce žen) se tak trochu stýskalo po té naší rodné hroudě. Vznikala zde přátelství nejen virtuální, ale také reálná, navštěvovaly jsme se z města do města, i když to bylo třeba sto kilometrů. Dát si kafe a dvě hodiny podrbat v rodném jazyce o českých věcech je totiž v zahraničí k nezaplacení a nám to nejen zahánělo nostalgii, ale také nás to vracelo na pár hodin domů - do Československa.

Italské začátky nebyly pro žádnou z nás lehké, tudíž vděk a radost z takových našineckých skupin byla veliká, ale i čas strávený u počítače (později u dotykových telefonů).

S noťasem mohl člověk sedět doma, maximálně na balkoně (když začala Wi-fi), ale pokud vyšel ven, nebyl se skupinou ani s kamarády z České republiky ve spojení.

S odstupem deseti let vidím, že to tak bylo lepší, mnohem lepší - alespoň pro mne. Mít tehdy dnešní mobilní telefon, asi bych se nikdy pořádně italsky nenaučila (učila jsem se jen díky slovníku a konverzaci s Italama).

Občas jsem si koupila telefonní kartu Welkome za pět euro, přes kterou jsem se tlačítkovým mobilním telefonem dovolala levněji mamce do Čech, ale většina mých hovorů (chatů) s kamarády byla večer přes internet a sociální sítě. Během dne jsem mluvila pouze italsky a místo chytrého mobilu jsem vyndavala kapesní slovník.

Dnes to mají ti, co se odstěhují do zahraničí, ohledně nostalgie podstatně jednodušší. Wi-fi je skoro všude, data za pár korun, o roamingu v EU nemluvě. Ale splynou stejně rychle s tamním prostředím jako my tenkrát?

Já naštěstí od roku 2004 do roku 2009 (než jsem začala žít i virtuálně) poznala Itálii a její lid docela dobře. Učila jsem se vařit italskou kuchyni od prodavaček v potravinách (teď už mi se vším pomáhá ,,strejda" Google), cenné rady jsem dostávala od osmdesátiletých sousedek nebo od ženských před kostelem, kam jsem tehdy s Francescem často chodila. V té době jsem ještě domů posílala z různých míst Itálie pohledy a občas i nějaký dopis.

Od roku 2009 jsem navštívená místa, fotografie a své myšlenky sdělovala hlavně na internetu. Díky tomu jsem znovu navázala kontakty a vztahy se starými dobrými kamarády, takže při každoročním příjezdu do Čech, dělali jsme se spolužáky pravidelné srazíky, které se domlouvali po internetu. Nemuseli se tahat alba plná fotografií, ani sáhodlouze vyprávět, kdo co za ten rok dělal, kde byl na dovolené a jak se má jeho rodina. Nastala doba sociálních sítí.

Bohužel v tu dobu zemřel náš táta a mamča na tom také nebyla nejlépe. Začala jsem více vzpomínat, kamarádi se k mým vzpomínkám přidávali a po smrti mamky jsem se rozepsala. Psala jsem celé příběhy, nejdříve na Facebook, později na blog iDNES.

Trávila jsem u notebooku dlouhé hodiny, protože do práce jsem moc chodit nemusela - žádná pro mne nebyla (občas jen pomáhat Mauriziovi na jeho veterinární klinice), byt nám uklízela uklízečka (což je v Itálii docela běžné), na večeře se chodilo několikrát týdně do restaurací (lasagne, Fiorentinu, čerstvé tagliatelle s lanýži ani italskou pizzu bych doma neudělala a Ital na jídle nikdy nešetří), tudíž na psaní bylo času dost.

A tehdy jsem začala být víc doma u počítače než venku. Nelituju toho, ale nebyl to podle mne úplně normální život. Žila jsem tak trochu jako důchodce - sice německý, jak říká moje ségra, ale důchodce.

Až na to, že se mi za těch pár let používání notebooku rapidně zhoršil zrak, nemůžu si na čas strávený virtuálně stěžovat. Díky internetu a přátelství s mým vydavatelem mám alespoň jedno dítě, i když jen papírové a několik nádherných cen v anketě Bloger roku. Na sociálních sítích jsem se seznámila s mým ,,převozníkem," díky kterému jsem zase v mé rodné Praze, protože stesk po domově byl poslední rok v Itálii silnější než má láska k moři, k dobrému jídlu a k životu á la La dolce vita. Dnes už vím, že ne nadarmo se říká, že všechno zlé je pro něco dobré.

Po návratu do Čech, žila jsem tři roky v jisté ,,euforii." Můj život se podobal životu studentskému, i když mi bylo ,,už" 43let. Začínala jsem sama ve skoro prázdném bytě (naštěstí a díky rodičům ve svém), chodila jsem několikrát týdně na hraní různých kapel (hlavně jedné), vařila jsem jen o víkendech a nacházela si spíše zaměstnání než práci (výplata nic moc, ale měla jsem během pracovní doby prostor pro Facebook i pro blogy).

Už to bude skoro měsíc, co můj Facebook i blog zeje prázdnotou a lidé se mě ptají, zda je vše v pořádku. Chtěla bych říct všem kamarádům, známým i čtenářům mých blogů: ,,V pořádku vše je, pro mne teď v tom nejlepším."

Předělávali jsme byt (tím pádem jsem udělala i kompletní předvánoční úklid), pak nákupy nového nábytku (to vybírání a sestavování také zabralo dost času), pohovory, hledání a nástup do nové práce (teď už né do zaměstnání), příprava chalupy na zimu (takového dřeva jsem snad v životě nevzala ,,do teplejch"), podzimní sběr nejen listí, ale také ořechů, hub a příprava zimních zásob (co je doma, to se počítá a dobrá hospodyňka i pro pírko přes plot skočí). Prostě na virtuální život jsem v tom ,,normálním" neměla vůbec čas. Ale fotím, to jooo, to mě asi nikdy nepřejde. Vždyť už jsem začínala na kinofilmu a tehdy to vyvolávání v Kodaku na Andělu nebyla žádná láce, ale ani to mne neodradilo.

Před rokem jsem prostě začala žít s úplně normálním chlápkem úplně normální život, který se mi teď moc líbí a jsem za něj vděčná. Nevím, co je dnes ,,normální," ale pro mne je to ta stará dobrá česká klasika (žena a muž co se mají rádi a rozumí si, děti nebo zvířata - ,,to vyjde někdy nastejno," práce do které chodí oba, společná domácnost - když je navíc chalupa je to moc fajn, společné večery, víkendy a dovolené). Z téhle klasiky jsem před patnácti lety nějak vypadla a teď se do ní zase moc ráda vracím. Nevím na jak dlouho, ale ani nad tím nepřemýšlím. Střelci by nad budoucností neměli moc přemýšlet, protože stejně všechno dopadne úplně jinak než si mysleli.

Třeba jeden den ta ,,Majka z Gurunu" přestane ,,pana božského" bavit nebo naopak. Ale člověk by měl žít tady a teď a jak říká Michael:,,Jsem vděčný(á) za každý společně strávený den."

 

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | sobota 19.10.2019 18:59 | karma článku: 35,19 | přečteno: 2017x

Další články autora

Karla Šimonovská - Slezáková

Mám trošku problém ...

„Nežer a cvič,“ říkám si často, když čumím do lednice a hledám co bych si dala. Jenže to se lehce řekne, ale mnohem hůř udělá. Já silnou vůli mám, to jó, ale ne pokud se to týká jídla a cvičení.

30.6.2024 v 7:06 | Karma: 32,76 | Přečteno: 1231x | Diskuse | Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Když byla zima tužší a tráva zelenější

Tak vám nevím, byly ty české vodní toky v dobách socialismu čistší nebo jsme bývali větší čuňata? V letech osmdesátých, koupali jsme se v létě kdekoli. V řekách, v rybnících, dokonce i v potoce. Dneska bych do Sázavy nevlezla.

14.6.2024 v 8:24 | Karma: 28,94 | Přečteno: 882x | Diskuse | Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Už nechci řvát

Štěstí a radost, to by chtěl mít každý a nejlépe denně. Avšak tahle dvě slova představují pro každého z nás něco jiného. Pro mne třeba návraty do osmdesátých let.

10.5.2024 v 9:05 | Karma: 35,03 | Přečteno: 2285x | Diskuse | Fotoblogy

Karla Šimonovská - Slezáková

Pohlaď svoje tělo

Taky se sami občas hladíte? Ne? Tak to zkuste a podívejte se na své tělo alespoň někdy jako na zázrak.

21.4.2024 v 11:11 | Karma: 33,97 | Přečteno: 2602x | Diskuse | Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Nekritizuj

,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.

20.2.2024 v 19:51 | Karma: 37,82 | Přečteno: 3196x | Diskuse | Ostatní

Nejčtenější

Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář

16. června 2025,  aktualizováno  11:52

Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...

Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou

16. června 2025  12:20

V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...

Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu

15. června 2025  20:19

Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...

Sláva v Přešticích. Na svatbu komtesy z rodu Černínů přijel i belgický král

15. června 2025  14:24

Své ano si v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích řekli v sobotu v poledne osmadvacetiletá...

Decroix odstraňuje magisterský titul. Vzdělání z Francie je výhoda, zastal se jí Fiala

19. června 2025  9:14,  aktualizováno  22:15

Ze stránek vlády zmizel ve středu večer titul Mgr. u jména nové ministryně spravedlnosti Evy...

Obyvatele Ostravy zaskočil los. Brodil se řekou, policisté ho zachytili na video

21. června 2025  10:28

Okrajem Ostravy se ve čtvrtek potuloval los evropský. Strážníci ho natočili, jak se brodí řekou...

Rusové útočí i na polní nemocnice. Ukrajinci vybudovali unikát v podzemí

21. června 2025  10:18

Ukrajinské polní nemocnice pravidelně čelí ruským úderům. Podle Kyjeva nejde o náhodu ale součást...

V Šanghaji se otevře největší Legoland na světě, nabídne repliku mrakodrapů

21. června 2025  9:43

V Šanghaji se 5. července oficiálně otevře dosud největší Legoland na světě. Bude zároveň první v...

Nikdo nepřišel. Vojáci omilostnění v případu smrti zajatce si nepřevzali abolici

21. června 2025  9:17

Čtyři vojáci, kteří byli obžalováni v souvislosti s případem příslušníka afghánské armády, si...

  • Počet článků 268
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3459x
Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat na dětství! 
Zpátky do osmdesátek se dostanete s mou knihou Zrzavé dětství v socialismu.

 
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.