ta prsa se dost precenuji. Mozna na zacatku vztahu, ale pozdeji dojde kazdy chlap k tomu, ze nejdulezitejsi je, aby zenska umela varit.

Přesně

Ahoj Kájo.

Ono je to všechno trochu komplikovanější. Znám ty nešťastnice, které mají velké potíže, o nichž píšeš. A pak mi řeknou, že sice trpí, ale manžel to má rád.... a co teď ?

Jinak k těm nemocným, co potřebují třeba tu kostní dřeň. Myslím, že doba je mnohem lepší, než před cca 10-15 lety. Ale - jak píšeš - není to zpráva dne, mnohem lépe se prodávají katastrofy, nějaký projev kdejakého trouby, co je náhodou ve vládě či parlamentu, to je mnohem zajímavější, než lidská solidarita, empatie a snaha komusi, kdo je v problémech, pomoct.

Pamatuješ, kolik se vybralo na malého Davídka? 150 milionů.....vím, byla to hodně medializovaná zpráva, ale přesto...150 miliónů. Pro mne doklad, že nejsme sobečtí, že umíme podat ruku. V tom je moje naděje a korekce toho, co se v současnosti sype jaksi "seshora".

Přeji Ti krásné dny a radost.

Ahoj Tome To jooo, to já vím že nejsme sobečtí, to bylo neuvěřitelné a měla jsem husinu kolik lidí dalo peníze. I když je nějaká katastrofa, tak lidi u nás se taky umí spojit Jen je mi tady líto, že za dva měsíce ... já bych udělala přesně takovou kampaň jako u Davídka, ať je to všude, ať se testují všichni kdo můžou a pak, když se dárce nenajde,víme že se dělalo maximum. Zrovna teď se u nás našel dárce pro zahraničního pacienta, je to úžasné, že je to i mezinárodně propojené.

Jinak ohledně těch pětek ... Michal mi sám říká už dlouho, že jsem chudák, že je to tíha, ale já se bojím i operace víček, natož tohoto

Fajn den i Tobě Tome a jsme spolu na titulce

Kájo, děkuji Ti za skvělý blog. A předposlední odstavec bych dala na titulní strany všech médií!!!

A co se týká začátku Tvého blogu, uff, jsem na tom podobně. Vzpomínám, že když jsem si jednou léčila astma v Luhačovicích, tak se mi před rehabilitačním cvičení jeden pacient zadíval na hrudník a povídá: teda, ale vy máte velký průdušky. Pak se mi omlouval, ale byla nás na tom cvičení dobrá parta, takže když jsem se rozchechtala já, všichni se ke mně odlehčeně přidali.

Zdeni díky moc Já nechápu, že se o tom nepíše a nemluví ve zprávách S těma průduškama to je vtipný Né jako nárazníky, kozy jak vozy atd.

je možné, že někdo z vašich čtenářů v tom patřičném věku půjde díky článku na odběr kostní dřeně, a třeba to bude zrovna ta, tolik potřebná pomoc tomu nemocnému....

Tak to by byl zázrak nad zázraky kdyby to zachránilo toho kluka nebo jednoho jediného člověka tenhle článekÚplně mi proběhla husina, když jsem četla ten Váš komentář

Hezké a plně souzním. Jen mě trochu nadzvedla :) věta pana doktora "Pokud tedy nebude parter proti."

Děkuju No taky jsem si říkala, že se vracíme v čase

Karma. Sice můj nejčtenější blog má jenom dvacet tisíc (+ bulvární titulek) a prsa mě trápí až k stáru kdy jsem ztloustnul... ale je to tak :D Lidi moc to normální nezajímá. Myslím, že je to nedostatkem uvědomění si jak je to "normální" zázračné samo o sobě.

Díky moc Filipe Mě je toho kluka tak líto, že jsem to chtěla nějak napsat, ale aby se to četlo, né jak ten předchozí článek Křídla pro život. Zrovna včera se mě kamarádka ptala, když jsem jí říkala, že spěchám domů psát, jestli z toho fakt nic nemám, když tomu věnuju tolik času (já ty články píšu, přepisuju, kontroluju, prostě dělám třeba 6 hodin i víc). A tak jsem jí říkala, že dobrý pocit a baví mě psát Ale že už lidi čtou blogy mnohem méně. Dřív měl každý článek aspoň 3 tisíce přečtení a dnes vidím, že u spousty článků je třetina. Je to škoda. Každopádně druhý můj nejčtenější, ten má teda taky kolem dvaceti tisíc je - Proč jsem nikdy neotěhotněla a třetí Máš jí zrzavou. Takže jak je v tom něco o sexu, tak to frčí Asi začnu psát erotické povídky

Zaujímavá téma a zaujímavo si ju podala. Cvičiť treba, dá sa na to zvyknúť a človek to berie potom tak, ako by si umýval zuby.

Jani díky, kdybych napsala, jen o tom klukovi, tak to nemá čtenost

Díky za Váš článek Ptáte se, proč mají "Kozy" tolik přečtení a "Křídla" málo? No protože takoví prostě jsme Titulek táhne. Takhle nás "zpovykal" bulvár Naštěstí je dost takových, pro něž je důležitý obsah. Vlastně díky tomuto titulku jsem se začetla i já a jako zdejší nováček objevila Vaše články. Díky za ně

Tak to je krásná zpráva, díky moc za ni Jsem ráda, že jste se začetla, přečetla a čtete dál, to je zase motivace k dalšímu psaní, které mě fakt baví Děkuju za hezčí ráno a Vám přeji moc fajn den

"Kozy jako vozy" obvykle komentuje ten, kdo má sám mozeček jako vrabčáček. Berte to z té lepší stránky - s tím poprsím se v krajním případě dá něco udělat, ale hlupákovi žádná operace mozku nepomůže. A udělejte si čas na sebe, třeba místo psaní toho blogu jste mohla čas raději využít k protažení páteře nebo si zajít na masáž.

Děkuju Naštěstí čím jsem starší, tím je takových mozečků méně A ten čas, ten by byl, jen to cvičení mě nebaví a psaní blogů jo. Aspoň se snažím chodit 2x týdně plavat (klasická prsa, né jako paní radová)

Hodně působivě napsané. Zrovna dneska jsme se na toto téma dostali při hovoru s kolegou, když jsem byl na svojí alma mater na jednání. V registru byl dlouhé roky, ale nikdy nebyl potřeba. Pořád se mu do podvědomí dere myšlenka, co když by zrovna on byl ten správný, ale už to není možné, protože byl pro věk vyřazený.

Táta dával po většinu života krev. Měl ABrh- a v celém okolí byli snad jen dva dárci s touto skupinou. Párkrát se stalo, že pro něj jela do fabriky sanita, protože zoufale potřebovali krev. Sice nebyl na lačno, jak to normálně má být, ale to nevadilo, protože to šlo rovnou na sál, takže operovaný pacoš to měl aj trochu s výživou. Ve věcech po něm mám pořád i medaile prof. Jánského.

Děkuju To stejné mi dnes psala známá na Fb. V registru je léta, nikdy potřeba nebyla, ale co kdyby náhodou. Ta je naštěstí ještě mladá. Váš tatínek se doufám dožil vysokého věku ve štěstí a radosti, za to že zachránil tolik lidí