Moc Vám všem děkuju za komentáře .......jsem ráda, že mám tuhle blogerskou ,,rodinu," dost mi pomáháte - díky! Odepisovat všem nebudu, protože do blogů nepíšu rodinné problémy, snažím se být furt pozitivní - jako Klus .....ale do toho jsem se fakt nezamilovala, toho miluju už pět let Snažím se vrátit do normálu, ovšem ta Praha mi otevřela oči, vidím to, co jsem léta vidět nechtěla. Marta to sice napsala hezky, ale nezná kostlivce v naší skříni - všude jsou, já vím. A tím vychvalováním italského života a snahou nepsat negativní věci (těch má v životě svejch každej dost), zamlžila jsem trochu obraz. Ale píšu vždycky to, co mám na srdci, jak to cítím - jen věci neveřejné nezveřejňuji Tak to nechám koňovi, ten má větší hlavu ....zuby máme podobné Jsem ráda, že jste se mi tu všichni tak hezky sešli, příště napíšu o srazu .....a o autogramiádě s Klusem Baví mě psát a baví mě ,,mít" Vás. DÍKY

Kajko, radím svázat rozlítané pražské sny do culíku a otevřít s Mauriciem večer lahev vína...a vrátit se tam. Domů.

A pak si párkrát do roka zas to pražské zastavení dopřát. Když to bude častěji, tak tě to tak neskolí jako po třech letech.

Ale...znám Tvé předchozí blogy. Patříš TAM.

Kura, proto zme přece furt venku, aby se nam to doma pořad libilo, ne? Kdybys byla furt doma, střelilo by ti z teho.

Kájo, naprosto se ztotožňuji s Martou Kučíkovou níže. Přečti si její příspěvek pro jistotu dvakrát. Maurizio při Tobě vždycky stál, podporoval Tě ve psaní i v životě....A teď jsou na pomíjivou chvíli aktuální fotky se zpěvákem Klusem... Celkem chápu, že ho to štve. Jen aby sis pro tu pomíjivou chvíli slávy nezničila něco, co stojí na naprosto odlišných a pevnějších základech.

Hodně osobní blog. A nikdy bych nevěřil, že pan Klus dokáže takhle okouzlit evidentně rozumnou ženskou. Tak držím palce, ať to srdce slepíte.

Kájo,nevím, až zas přijedeš v červenci do ČR, jestli to pak nebude s tím srdcem ještě horší, než teď. Pořád ještě nevyprchá euforie,ve které se stále nacházíš

Když jedeme někam mimo ČR, vždycky se těším po pár dnech domů...nabažím se moře, památek,a chci domů. Takže pro mě by třeba 2 týdny mimo byly utrpení, stačí mi max. týden:-)

Těším se na tebe, kočko

Ahoj Kaji. Uz jsem Ti to kdesi psala, myslim, ze je dobre nyni opustit euforii a vratit se na zem, venovat se Tvemu Mauriziovi, ktery Ti umoznil tri tydny nadhernych prazdnin v rodne hroude. I pro nej je to tezke, podporuje Te tady, v Itl., v psani a se svou maminkou Ti drzeli celou dobu palce, jsou na Tebe pysni. Pak se vratis z Cech, uz jsi jina, vic se Ti styska, vic poslouchas Kluse, vic jsi na Skype ci kde, na Fcbku mas krasne fotky s prateli i s T.Klusem temer v objeti atd. A Tvuj Maurizio pravdepodobne zacne zarlit, nevi, co jsi vsechno prozila a s kym a jestli mu rikas pravdu. Ty jsi byla jeho slunce, jeho pohodova partnerka, a najednou se Tvoje pozornost nezameruje jen na nej, ale zejmena na dalsi lidi, ktere on vubec nezna. Je nastvanej, ma pocit, ze Te ztraci. A ja Ti polozim dve otazky, Kaji: 1. Budes mit cas a chut v pripade Tveho definitivniho navratu do Prahy psat blogy a knizky? 2. Byl a je pro Tebe Maurizio zivotni oporou a podporoval Te v psani? To je vse, Kaji. Blog je uzasny, uprimny a ctivy. Rozhodovat se budes Ty sama, ne my za Tebe, to je jasne. Mozna bys tento blog za pulroku napsala s odstupem jinak, kdovi. V kazdem pripade doporucuji venovat vice pozornosti - alespon tyto dny - Mauriziovi. Zaslouzi si to. Pusu a objeti z hor posila Marta (po dnesku mi klidne rikej Marta surova:)

Nešetři ji tolik, potřebuje větší pohlavek :)

:) Srdce na dvě půllky...to je moc hezky dvojsmyslné ;)

Někdy nám otevření nových dveří v životě dovolí se na určité věci podívat pravdivěji. Světlo z těch dveří náhle odhalí něco, co jsme skrývali ve stínu, neboť jsme se báli to přijmout, přiznat si to, pojmenovat a akceptovat.

Vaše nová etapa, plná úspěchu a adrenalinu a uspokojení může být prubířským kamenem soukromého života, bohužel. Stává se to. Náhle jeden létá v raketě vesmírem a druhý se vleče na skládačce do Jestřábí Lhoty. Vývoj.

Držím palce, ať to dopadne jakkoliv, hlavně dobře pro Vaši duši.

Lucko do blogu nepisu o problemech doma, kazdy je ma, ja vim, ale clovek je nevidi, nechce videt, nez mu neco neotevre oci, jak pisete Díky, duši se snažím udržet klidnou!

Je neco jineho, prijet domu do Cech na dovolenou anebo tam zit, chodit do prace, resit kazdodenni starosti... Po pul roce by se vam styskalo po krasne slunne Italii. A to ne proto, ze by zivot v CR mel byt horsi nebo tezsi, ale proste proto, ze mate domovy dva a zit muzete jen v jednom.

Taky bydlim mimo CR a styska se mi straslive. Navic jsem odesla az ve 38 letech, o to vic zakorenene jsou moje ceske koreny. Ale takhle to proste my, co jsme se rozhodli jit do sveta, mame. Reseni? Jedine financni nezavislost a zit pul roku tam a pul roku tady. To by mi myslim vyhovovalo nejvic.