Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem tam možná nikdy víc nejela proto, že na to nebylo finančně. Každopádně s tím tátou je to pravda. To mi vyprávěla ségra, a ta nikdy nekecá ;) Říkala, že neměl rád komunisty, že nechtěl ani platit ty známky ROH, ale to si brali z výplaty. A tak tu knížečku před nima taky roztrhal. Ale mamka asi ve straně byla, jinak by podle mne nemohla dělat vedoucí na poště. I když, dneska už je to jedno, hlavní je, že to byli normální fajn lidi 

Pěkná vzpomínka

Hezké, ale i vzpomínky mohou být občas děravé...

Nechci zpochybńovat údajné protikomunistické smýšlení Vašich pánů rodičů, ale tvrdit, že vyjet si do Maďarska bylo podobné, jako dnes do Karibiku, je zcela zcestné.Na tyto "bratrské" státy stačila pouze Doložka k Občanskému průkazu a tu snad dostal na rozdíl od pasu každý.

Já měl za to, že k cestě do libovolného zahraničí byl potřeba pas, ale ten, aspoň v osmdesátých letech, už vydávali celkem bez problémů. Ovšem k cestě do Jugoslávie či na západ byl potřeba devizový příslib a doložka, a ty už získat nebylo nijak snadné. Ale do NDR a Maďarska se dalo jet bez problémů, to byl skoro něco jako místní Schenghen. Do Polska se snad taky dalo jezdit bez větších problémů, aspoň dokud tam nezavedli tu Solidárnošč a výjimečný stav.

Poznámka v třídní knize, 24. září 2014

Slezáková vyměnila žákovskou knížku za Rubikovu kostku.

Poslyšte, Řeháčku.....vy jste školník, či co?