Taky bych si dala něco dobrého na houbě!

Zdeni díky za přečtení měla jsem jen na ochutnání, bolelo mě břicho a než jsem se zmátořila, tak Michal sežral plnej kastrol Třikrát chválil, což je úspěch. O víkendu do toho lesa mrknu zase

To jsou zážitky, co? Až na ty zmije, v Jílovém prý kousla psa skoro ještě ve městě, v zahrádkách. A jako mimino spím i v Praze.

Tak to se máš, já mám v bytě vedro Je to cihlák, ale rohák, takže v zimě kosa a v létě celý den sluníčko a vedro. Kousnutí zmijí jsem viděla prvně a nic pěkného to není. Kousla ho jen jedním zubem, ale modrej byl až do pasu a oteklej jak balon. A prý to strašně bolí. A já jsem slepá jak patrona a hlavně nečumím kam šlapu a kam si sedám, no debil

Letos bude hub jak máku, cítím to v kostech! Možná se "upychujem"

Což že se upychujem, to by mi nevadilo, ale to čištění a krájení ... Michal se vždycky zdejchne ... jako teď s třešněma na bublaninu, půl hodiny jsem je vypeckovávala a on ... v hospodě Ta jsem si při tom přesně vzpomněla na loňský sběr hub uf Sbírat a jíst to jo, ale čistit a sušit, to zdrhá

Zubatá s kosou... já se z tebe picnu!

Tak zubatá mi říkají od dětství Díky Míšo

Je to tak. Dřeva je nyní v lese doaleluja, ani za 14 dní téměř denodenního řezání jsem ještě zdaleka nedokázal uklidit všechno co jsem letos natahal ale s houbami opravdu naprostá mizérie. Kromě jednoho jediného, byť moc pěkného klouzka, vůbec nic.

Dane co to z toho lesa taháte, že to musíte řezat? To už bude opravdu pych Už klouzek jo? Ti kováři prý v květnu bývají, ale kámoška u Písku samé praváky našla!

Jo, jo...ty vůně v přírodě jsou úžasné. Vždycky jsem jako pražská, měla děsně ráda vůni kravína:-)))

No, a u tebe je ta příroda a pobyt v ní umocněna hezkým životním obdobím. Tak ať ti to, Kájo, vydrží!:-)))

p.s. a kolik se vytahovalo klíšťat?:-D

Maruško díky Klíště jsme zatím našli jen jedno

"Rada nasavam ruzne vune venkova...", tento odstavec me vratil zpatky do detstvi. Take jsem milovala ranni slunicko, cerstve posecenou travu, kohouti, kteri se snazili probudit celou vesnici, jeden zacal kokrhat a ostatni se pridavali...Tenkrat snad kazda chalupa mela kohouta

Ivanko já bych tak psala o tom dětství, jenže už to mám všechno napsané v knížce a nechci se opakovat Ale hrozně ráda na to vzpomínám