Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Ptej se a poslouchej aneb Mělo by se vzpomínat na rok 1968

Les, spousta hub, ticho, jen zpěv ptáků a najednou ... ruská vojenská auta. Psal se rok 1968, byl jedenadvacátý srpen a moje maminka měla za pár dní porodit moji sestru Ivetu. 

Já okupaci nezažila, ale vždycky mám husí kůži, když koukám na záběry a na filmy z tohoto dne. Třeba zrovna v seriálu Vyprávěj je tahle scéna velice dojemná a občas si na ni v lese při sbírání hub vzpomenu. Muselo to být šílené, zvláště pro ty, co zažili válku a hlad. A právě v sedmém díle s názvem 21.srpen je tohle nádherně zfilmované. Člověk ač to nezažil, díky Bohu, vžije se do děje, cítí strach, beznaděj a neudrží slzy.

Miluju tenhle seriál, je za posledních deset let asi můj nejoblíbenější a viděla jsem ho xkrát. Je to seriál o nás, o době kterou jsme prožili, o věcech které jsme všichni měli. Všechno mi tam připomíná mé dětství a já vzpomínky na dětství (jak všichni z mých blogů víme) miluju. Nejsou to ale vzpomínky na socialismus a na politickou situaci, o které jsem tehdy neměla ani tušení. Vždyť v mých šestnácti letech, kdy jsem za sebou ještě tahala ,,dřevěného kačera," se vše obrátilo a mé dospívání jsem k mému štěstí prožila ve svobodném státě. S mojí upřímností a nevymáchanou hubou bych si jinak nejspíš nadělala dost problémů. To co miluju a o čem píšu jsou vzpomínky sic na osmdesátá léta, avšak na kamarády, se kterými jsem běhala od rána do setmění venku, na céčka, mončičáky, šumáky a polárky, ale hlavně na rodiče, kterým jsem denně vděčná za všechno co pro mne udělali. Třeba i za to, jak mě táta brával na houby, učil mě je sbírat, čistit, poznávat a rozeznávat. Jak mne naši naučili, že les mám milovat, nic v něm hlavně neodhazovat, být potichu a nevyřvávat. ,,V lese se nekřičí, to podhoubí nech hezky upravené a hlavně nekopej do žádných hub!" Slyším stále tátova slova. 

Vyprávěj miluju možná i proto, že seriálová máma Jana mi připomíná mojí mamku Jiřinku, táta Josef mého taťku Karla a nemluvě o tom, že intériéry bytů jsou skoro stejné, jako byl ten náš a nádobí, hračky či oblečení úplně stejné. Vždy se ponořím do děje tak hluboce, že nevnímám okolí a ten přenos v čase je neuvěřitelně silnej a úžasnej. A když je 21.8., pouštím si tenhle díl, při kterém, ač ho vidím snad po desáté, neudržím slzy. Nemělo by se zapomínat na tu hrůzu, která se stala v době, kdy už to nikdo nečekal. Všichni si mysleli, že válka nebude, nemůže být, ale toho jedenadvacátého srpna 1968 zůstali stát bez dechu. Já, ač narozena o pět let později, vzpomínám každoročně a ráda poslouchám vyprávění těch, kteří tento hrozný den prožili. Člověk si pak váží mnohem víc té doby, ve které žije a přestává si stěžovat na cokoli. 

Nedávno mi vyprávěla Miluška, jak byla s tehdy s tříletým Michalem v Načeradci. Malej Míša si hrál u okna se svojí špuntovkou, když se ozval burácivý zvuk vojenských aut. Všichni vykulení, s otevřenou pusou sledovali co se děje, ale raději šli dál od oken a bez špuntovky. Tu museli schovat za kuchyň, aby s ní ten malej špunt nechtěl chodit na náměstí do obchodu, jak bylo do onoho dne jeho zvykem. Když se kolona vojenských aut zastavila v ulici, všichni se schovávali a zamykali vrata, aby po nich vojáci nechtěli vodu či potraviny. ,,Přece je nebudeme napájet a podporovat," domluvili se sousedi a hromadně zamkli svá stavení. Moc ráda poslouchám vzpomínky Milušky, která vypráví nejen poutavě, zajímavě, ale také velmi vtipně. 

Mamky a táty jsem se nestihla zeptat kde byli, jak ten den prožívali a co cítili. Jelikož ten den byla středa, tak taťka nejspíš na Barrandově v práci a mamina asi doma, když měla týden před porodem. Škoda že se to už nedozvím. Čím jsem starší, tím více mě tyhle věci zajímají. Od mamky, ač umřela velmi mladá, dozvěděla spoustu věcí o naší rodině, ale s přibývajícím věkem je stále víc a víc toho, na co bych se strašně ráda zeptala. Pozdě!

Vy, kdo ještě máte rodiče, či prarodiče, ptejte se jich na všechno možné, na jejich život, na vaši minulost, povídejte si u kávy s bábovkou, u večeří, u vínka, v krásných letních i v dlouhých zimních večerech. Jednou, až židle naproti vám bude prázdná mohlo by vás mrzet (né že by mohlo, ale mrzelo by určitě), že jste se neptali. 

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | středa 21.8.2019 15:52 | karma článku: 28,16 | přečteno: 898x
  • Další články autora

Karla Šimonovská - Slezáková

Mám trošku problém ...

„Nežer a cvič,“ říkám si často, když čumím do lednice a hledám co bych si dala. Jenže to se lehce řekne, ale mnohem hůř udělá. Já silnou vůli mám, to jó, ale ne pokud se to týká jídla a cvičení.

30.6.2024 v 7:06 | Karma: 32,04 | Přečteno: 1007x | Diskuse | Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Když byla zima tužší a tráva zelenější

Tak vám nevím, byly ty české vodní toky v dobách socialismu čistší nebo jsme bývali větší čuňata? V letech osmdesátých, koupali jsme se v létě kdekoli. V řekách, v rybnících, dokonce i v potoce. Dneska bych do Sázavy nevlezla.

14.6.2024 v 8:24 | Karma: 28,03 | Přečteno: 816x | Diskuse | Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Už nechci řvát

Štěstí a radost, to by chtěl mít každý a nejlépe denně. Avšak tahle dvě slova představují pro každého z nás něco jiného. Pro mne třeba návraty do osmdesátých let.

10.5.2024 v 9:05 | Karma: 34,88 | Přečteno: 2221x | Diskuse | Fotoblogy

Karla Šimonovská - Slezáková

Pohlaď svoje tělo

Taky se sami občas hladíte? Ne? Tak to zkuste a podívejte se na své tělo alespoň někdy jako na zázrak.

21.4.2024 v 11:11 | Karma: 33,86 | Přečteno: 2570x | Diskuse | Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Nekritizuj

,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.

20.2.2024 v 19:51 | Karma: 37,72 | Přečteno: 3165x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

„Katastrofa pro Ukrajinu.“ Trumpův výběr viceprezidenta rozklepal Evropu

16. července 2024  10:28,  aktualizováno  12:04

Jméno J.D. Vance naznačuje, kam by se mohla ubírat zahraniční politika Spojených států v případě...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Piráti navrhují na alkohol dát varovné etikety a zakázat reklamu do 20 hodin

18. července 2024  9:19,  aktualizováno  10:05

Na etiketách alkoholických nápojů by mělo podle Pirátů objevit podobné varování, jaké je teď na...

Europoslanci rozhodnou, zda von der Leyenová obhájí post šéfky Komise

18. července 2024  9:29,  aktualizováno  9:54

Přímý přenos Europoslance na plenárním zasedání ve Štrasburku ve čtvrtek čeká nejdůležitější hlasování tohoto...

Odstupte, doporučil Bidenovi lídr demokratů Schumer. Nevěří mu ani Pelosiová

18. července 2024  9:47

Bývalá šéfka Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová americkému prezidentovi Joeu Bidenovi soukromě...

Při pádu jízdního kola pod náklaďák zemřelo dítě, které vezl otec v sedačce

18. července 2024  9:44

Tragická nehoda se stala ve středu odpoledne u Mnichova Hradiště na Mladoboleslavsku. Zemřelo tam...

Rozdáváme Bi-Oil ZDARMA
Rozdáváme Bi-Oil ZDARMA

Maminky, pojďme si po sérii dětského testování dopřát také něco pro sebe. Ať už vás trápí strie, jizvy, dehydrovaná pokožka, pigmentové skvrny nebo...

  • Počet článků 268
  • Celková karma 32,20
  • Průměrná čtenost 3448x
Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat na dětství! 
Zpátky do osmdesátek se dostanete s mou knihou Zrzavé dětství v socialismu.