Strašně se mi líbí, jak živé máte vzpomínky. Já to tak nemám, žiji někam dopředu, ale když si u Vás čtu, moc mne to baví a vrací se chutě a vůně...díky.

Vzpomněla jsem si na vitacit - na lyžáku v sedmé třídě jsme neměly nic lepšího na práci, než ho po sobě večer sypat v asi sesetilůžkovém pokoji. Naštvaná tělocvikářka nám pak vyšroubovala žárovku a my jsme se snažili polovinu noci vyklepávat ulepená prostěradla z okna. Nepomáhalo to. Od té doby jsem si jista, že spaní na krystalcích vitacitu je stejné jako na hřebících. A nechci být fakír.

 fuj to muselo lepit  .....prej fakir ....omlouvam se, ze odepisuji az ted. Nejak nejsem schopna najit, jak dostavat info o komentarich. Takze ted projizdim vsechny a davam poslat mailem. Ale to bude jen na me reakce, ne ty nove na clanek.

letni a zimni smes, polarka, lednacek......... jo to se vzpomina.......

Jen vzpomínej, vzpomínej 

Šmarjá, tu zimní a letní směs jsme měli ve špajzu taky!!! Sevak se prodával jako zdravotní žvýkačka, to si pamatuji, ale proč drogerie....? A od 89 jsem už nikdy neochutnal takovou smetanovou zmrzlinu, jako kdysi Polárkový sníh v kelímku (nemyslím vanilkovou, ale smetanovou, dnes je všude jen a jen milion variant vanilkové). Díky za vzpomínku....

 to je super, plechovky všichni ve špajzu, nadýchaný Polárkový sníh byl pro nás nej - ještě že bylo tak málo věcí, krásně se nám vzpomíná  Dnešní děti se za 40 let těžko shodnou, co bylo nej.

Já si vzpomínám na Polárku. Jezdila jsem ze Severních Čech do Prahy k tetě na prázdniny. Tedy úplně naruby - z venkova do Prahy. Teta bydlela na Žižkově v Roháčově ulici. Tam bylo také poblíž kino (název nevím), bylo to v r. 52 a výš. A v kině mi teta vždy tuto polárku koupila. Ještě dnes mám tu výbornou chuť na jazyku. Dřívko tam bylo vpravené mnohdy nakřivo a nedbale, takže párkrát mi nanuk k mé nelibosti upadl ještě neslízaný.

 je úžasné, jak si pamatujeme chutě i po tolika letech. Děkuju za komentář, já tyhle komentáře miluju, furt se jen usmívám - děkuju Vám.

Já miloval mejdlíčko, pendrek, fialky a šumák - ten dvoubarevnej.

Fialky jsem předloni koupila na Proseku na trhu, když bylo vinobraní  Šumák a Lipo jsem kupovala v odletové hale na Ruzyni, ale řeknu Vám, šumák není vůbec jako ten původní. Všech deset balíčků jsem vyhodila. Lipo Ferda docela ujde, i Mauriziovi chutná. Asi proto, že nezná to za socialismu 

Lipo, Vitacit, Arizonky :)

Karle čoveče ty máš stejný chutě  Arizonky si v Praze kupuju ještě teď, i Lipo, i když není Lipo jako Lipo

Pěkné vzpomínání, úplně jsem se do těch chutí a doby vžila

 já jak jsem to psala, tak jsem to Pedro a Vitacit cítila na jazyku. Proto mě baví psat, se u toho i najím 

Měla jsem ráda míšu. Vždy si vzpomenu na toho starého poctivého, když někde v obchodě vidím jeho ubohou napodobeninu. A to mě mohou lákat různými ovocnými příchutěmi, už prostě nekoupím. Polárkový sníh, to byla velká mňamka, a obyčejný, ale poctivý nanukový dort za deset korun taktéž.

Jejda, Míša za kačku a Eskymo za padesát haléřů, to byl pamlsek!!!

uáááh Broňa a ještě Amara, to byly lahůdky

Jsem o nějaký pátek starší, takže všechny značky, o kterých píšete, se mi spojují už s dobou puberty. Jako nanuka si vybavuji Eskymo bez špejle a Ledňáčka se špejlí. Když jem dostal tři koruny na kino, bylo to na jeden lístek do Arbesáku (první nebo druhá řada) a dvě Eskyma.

Polárkový dort je zcela jasný - v takové zelené papírové krabici. Co se týkalo rozmanitosti různých druhů, tak se tenkrát dorty dělily na "malej" a "velkej". Malej jsme si někdy koupili domů, velkej se kupoval v Dětském domě, když jsme šli na návštěvu k babičce na Ovocňák.

Umělohmotnou hrací kostku si pamatuji (z pozdějších let), nehádal bych se, ale podle mne v ní byla jablečná dřeň.

Na čaje jsem moc nebyl, takže nejsem ani odborník na sortiment. Pytlíky ještě nebyly. Mám dojem, že v běžném obchodě se dalo volit mezi ruským (gruzínským) a čínským čajem, v Gastronomu nebo v Domě potravin asi bylo o nějaký druh víc. 

K snídani jsem měl nejradši studené mléko s Malcaem, bohužel u nás doma byla skoro pořád Bikava - a co bylo ještě horší, když máma stíhala (to skoro vždycky), tak mi to mléko stihla ohřát, že prý je tak zdravější. (Možná mi nějaký další název vypadl, skoro bych řekl, že Bikava přišla později a Malcao v mém dětství soupeřilo s někým, koho si teď nevybavím.)

A k tomu "Paukertovi" (dnes už zase Paukertovi, ale v době našeho dětství asi něco jako Potraviny Praha, n. p. provozovna číslo XY), v naší rodině se také používaly všechny ty prvorepublikové názvy (látka na sukni byla prostě od Barhoně), takže jsem se podle nich naučil orientovat.

Doplňuji svůj předposlední odstavec. Napadlo mne vygůglovat si Průmysl mléčné výroby Nový Bydžov a vyjasnilo se mi to s tou Bikavou. Tak ona skutečně existovala od padesátých let, jen se nejdřív nenápaditě jmenovala "Sušená bílá káva" a prodávala se v kulatých papírových škatulích. S novým hranatým obalem dostala i jméno Bikava.