Krásné vzpomínky.

Děkuju Soni

Ty karty ještě někde mám. Výraz toho žolíka mi vždy připadal vážný, tajemný, velmi inteligentní, nepředvídatelný ve všem co chce udělat...atd. Ale nikdy jsem nepochopil, proč má díky své chytrosti, tak legrační oblek

já si ho v dětství zase furt půjčovala, moc se mi líbil Karty jsou takové lesklé, ale po těch letech v sáčku musely dlouho větrat, tak bacha až je najdete, ať nepadnete

Snad jsem odpověděla na všechny komentáře, moc Vám za ně děkuju a jdu mrknout na ty šlajfky

Radši to ani nečtu, aby se mi ještě tak nezastesklo po Husákovi

Číst to nemusíš, hlavně karmičku mázni

Spíš bych řekla, že klíšťata se holou rukou vytahala a neřešila. Pokud jsi neznala někoho, koho klíště nakazilo, to pak následovala hysterie a očekávání děsivých příznaků...

Přesně - vytáhlo a neřešilo se do té doby, než dostala mamky kolegyně borku. U nás se proti směru hodinových ručiček kroutilo olejem, indulonou nebo jiným mastným prostředkem. Říkalo se udusit a vykroutit

Jo, mládí, kam jsi prchlo do dáli....?

Nevím jak u Vás, ale u mne prchlo už dost do dáli

Tu hnědou plyšovou opici jsem měl taky. Jmenovala se Trumbelín a do první třídy (nejmíň...) jsem bez něj neusnul...

No nekecej Tak ta moje Terezka a mám ji v posteli dodnes

Ach... a třikrát ach... cokoliv českého a staršího xx let mě potěší (nemyslím tím nějakého zralého pána, ale věci, vzpomínky, hrnečky se zlatým okrajem, pucláky atd.). Když je mi ouvej, koukám tady na filmy typu Bota jménem Melichar nebo Světáky, listuju si knížkama Retro (mám všechny díly, jupí) a slintám nad obrázky sušenek, které se přestaly vyrábět a byly přitom tak dobré... Já ty návraty do minulosti miluju proto, že vím, že teď, tahle přítomnost, bude taky v budoucnu mou minulostí a věřím, že se do ni budu vracet stejně ráda jako do těch osmdesátek... krásný psaní, Kájíku, krásný, díky

Marti krásně jsi to napsala, no paní spisovatelka se nezapře Já to miluju a díky nostalgii v Itálii a Tobě o tom píšu ... a hrozně ráda o tom píšu, takže Ti budu vždycky vděčná

Jako patnáctiletá jsem používala verš: Vzpomínky jsou jako ptáci, nikdo je nevolá a přece se vrací. Dnes to pro mě platí ještě více. Čím je člověk starší, tím více se vrací. Děkuji za váš článek, jdu vyndat fotky. Akorát někdy je při těch vzpomínkách smutno.

To máte pravdu, někdy je hodně smutno, vlastně často mi tečou slzy, když píšu o lidech, co už tu nejsou, ale občas pak přijdou alespoň do snů

Dopisy a pohledy píšeme na tábor dětem pořád fotky pejsků, koťátek, koní, aut, akorát ty mrkací už nejsou k dostání.

A kafe piju z hrnku po strejdovi a na chalupě teď děti čtou knížky O.Sekory a F.Nepila po nás

No jo vlastně, to je asi fakt, že na tábory se dopis a pohled ještě posílá Já jak nemám ty děti, tak jsem si tohle vůbec neuvědomila. Tam mobil děti asi mít nemůžou co?