Napsáno moc hezky.

Díky moc Soni

Ten rok 2011... jo, taky byl pro mě jeden z nejhorších, protože jsem onemocněla rakovinou, ale taky jeden z nadějných, protože jsem se rozhodla bojovat, a bylo hodně kamarádů a hlavně lékařů, kteří mi pomáhali; a taky blog. Jen ne tenhle, ale na lidovkách. Kájo, nikdy není nic úplně černý, ani úplně bílý. Mám to jako ty, taky si uvědomuju štěstí a umím si ho užít, ale jenom proto, že jsem zažila i dost hrůzy. Život je barevnej a nejsme tady jenom proto, abychom prožívali jen samou radost. I mince má dvě strany.

Zuzi jak tak čtu, tak ten 2011 byl hodně těžký pro víc lidí No hlavně, že jste s Martou v pořádku, tu to také potkalo v roce 2011 Určitě i díky té hrůze jsi zvládla to stěhování atd. Už tě prostě nic neporazí

Teď už budou jen skvělé roky, Kájo.

Hlavně ať jsou, ať lepší nebo horší Díky Šárko

Nejhorší rok? Spíš roky. 2010-2011. Nikdo blízký naštěstí nezemřel, ale pohybovala jsem se někde u dna.

Ale vyskočila jsi jako rybička a já už tě poznala jako veselou holku

Tak jako život není jen jednobarevný, tak i každý rok v něm prožitý hýří všemi barvami . Stejně tak tomu bylo i v minulém roce, o něco jsme přišli a mnohé zase získali.

A čistě osobně pro Vás paní Karlo, Pokud žijete trvale v Kalábrii, mohu Vám jen tiše závidět. S tak pohodovými lidmi jako žijí tam, jsem se už nikde jinde nesetkal.

Vím o čem mluvím, Scalea, Nicotera, Diamante,Praia Mare, San Nicola Arcella, Marathea. . . to byly destinace, kde jsme trávívali ty nejkrásnější dovolené.. . .Možná se tam jednou vrátím? Vám karma a poděkování.

Ivane já žila v Umbrii, ale můj partner byl z Kalábrie, takže jsme tam jezdívali 2x ročně. Teď už jsme jen kamarádi, moc se mi totiž stýskalo po rodné zemi, tak jsem se na podzim v roce 2016 vrátila do Prahy Moc děkuju za krásný komentář

Vše už tu padlo, takže jen

Díky moc Helčo Včera jsem byla pracovně u vás v Liberci, to je pohádka!!!

Kájo, moc hezky napsáno. Přeji radost i z maličkostí, pohodu a to nejdůležitější, co máme na světě-zdraví.

Jitulko moc děkuju Taky jsi se kochala, viděla jsem na Fb

...tak! 2020 to nebyl. Ale kterej to byl? 2007, když mi umřela milovaná babička, jediný člověk, kterému jsem kdy mohla plně věřit? 2009, když hnusně onemocněla máma? 2012, když jsem definitivně přišla o výsledky celoživotní dřiny a o svoje sny? Nějak nedokážu říct...

No Klárko máš toho teda dost Tak teď už bude určitě jen líp Jsi a to je hlavní

Zdravím:)

Navzdory tomu, že moje kresby tu byly ke konci roku temné, vztahovaly se spíš k tomu, jak jsme jako celek my lidi zase o kus rozdělení, rozhádaní a rozdemonstrovaní. Škoda padlých vztahů... život je krátký. Ale co se toho roku týká, mým dětem se povedly sny nad sny, potkala jsem lidi, co jsem je potkat pět let chtěla a je to splnění mého snu k nevypovědění, doma jsme měli po pěti letech tak báječný Vánoce a doteď z toho žijem, jakoby se nám po pěti letech, co o nich pomlčím, vybrousily vztahy do šťastna. Nemusíme nikam, nic, nepotřebujeme nic, jen někam ven, spolu, a oraz duše od písí:) A hlavně!!! všichni mí blízcí, táta máma... jsou v pořádku. Tak bože, co si víc přát? - a přeju tohle každému. A říkám si - vzpomeň si na ten hrozný rok 2011dvou úmrtí... z něhož se ještě stále dostávám... Čím? Že o tom svém dětství v městě R tady píšu blogy, abych se smířila...a tu knížku asi i plánuju.

Hodně štěstí, Kájo:)

Radko to je krásný, jsem ráda ... a to je přesně to, co ten rok 2020 dal lidem, zase teplo rodin, jak to bývávalo, čas s dětma a někomu i splněné sny Pro mne byl taky fajn. Díky Ti

Káji Rok 2011 byl taky milníkem v mým životě. Mým novým narozením. Beru ho jako úžasnej rok, protože už mnohý věci vím a koukám na ně jinak. JInak průběh byl strašnej, depresivní a hrozně těžkej, cesta byla nejistá s tím, že do cíle pravděpodobně vůbec nedojdu. Došla. Ale ten cíl, to znovuzrození, to byl ten zázrak. A každej krasnej den je zázrakem, i kdyby byl hnusnej, tak je prostě krásnej.