- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kájo, já jsem se s bruslemi na nohou snad i narodila. Babička bydlela hned u rybníka, v kuchyni jsme brusle nazuli (na polínkách, abychom neprořízli linoleum), přešmajdali síní s dlaždicemi a přes dvůr rovnou na rybník. Začínala jsem tradičně na šlajfkách (na kličku), pak hnědé kožené boty a "džeksny", zřejmě Jackson. Chtěla jsem být mermomocí krasobruslařka jako v té době Jana (?) Mrázková, případně Eva Romanová. Tak mi maminka navlékla punčocháče, bleděmodré kamaše, nějakou sukýnku a dyftýnovou větrovku. Jasně, že všechny brusle jsem včetně větrovky dědila po bráchovi. Bílé "kraso" přišly až za hodně dlouho. Ale kolikrát jsem měla rybník jen sama pro sebe!
Ano, Jana Mrázková. Já jsem strašně fandila krasobruslení. Otec vyhrál ve Sportce a v roce 1957 koupil televizi. Na přenosy krasobruslení k nám chodilo půl vesnice. Vystřihovala jsem si z novin a časopisů obrázky krasobruslařů a nalepovala je. Pamatuji se, že jsem měla Janu Mrázkovou na celou A4. Na rybníčku jsme s holkama pořádali "soutěže" a dávaly si slavná jména - já byla Sjoukje Dijstrová, holt Mrázková mi byla málo
Nikdo neumí tak hezky vzpomínat jako ty, Kájo!
Připomněla jsi mi, jak jsem šla za odměnu na zimák (Spartu), když mi předtím byl "násilně" vyškubnut první zub (jasně proti mé vůli) - klečely na mě máma se ségrou
Ten tvůj Maurizio je "můj" člověk. Klofáky mě dostaly. Skvělý smysl pro humor!
Díky za skvělý blog e baci!
Maruško ahoj, odepisuju postupně, jak mi někdo z blogerů poradil Maurizio mě občas pěkně s..e ........furt si ze mě dělá legraci. Děkuju moooc zá krásnej komentář a jen mi vysvětli, jak ti rvaly ten zub
Bydlím kousek od Nikolajky...
Ale moje dětství je tam u nás v malé moravské vesničce. Vzpomínky na jakési pokusy o bruslení a "lyžování" jsou vyryty na tamním rybníku brčálníku a koupališti, "lyžování" na malé mezi před naší bytovkou Když si vzpomenu, jak moc jsem se přemáhala, než jsem tu malou mez sjela!! A brusle mi nikdy k srdci nepřirostly. Dodnes nebruslím, lyžuji málo ( kdysi z lásky k mému muži, dnes z lásky k mé dceři).
A já Vám posílala pozdrav na Vysočinu .......taková škoda, bydlet u Nikolajky a nebruslit Ale jinak část Prahy je to moc hezká, dobrej výběr
My jsme měli dřevěné sáňky. Kamarádi měli s ohrádkou a já jim ji hrozně záviděla, protože neztráceli mladší sourozence. Ty červené boby se v devadesátkách začaly dělat i v jiných barvách. Myslím, že u mamky ve sklepě ještě budou oboje, červené i zelené. Naši nějak přišroubovali ty brzdy, abychom nedělaly kraviny, a ségra pak nezastavila a vletěla do křoví.
Já tu ohrádku taky záviděla, chtěla jsem tam vozit panenky (to mimino co měla asi každá z nás), ale také jsme měli dřevěné bez ohrádky. Ségra neuměla brzdit sněhulema? Když se člověk nestěhuje, je to super, protože má doma většinou plno vzpomínek
Jen, jestli vy to tam nemáte teď se sněhem lepší, než my tady. Loni jsme byli na Etně a tam se začátkem května zrovna přestalo lyžovat
Etna je super, v létě horko a more, v zime lyzovacka. Ale tady v Umbrii ani more, ani lyzovacka .........ale nastesti ani mafie, coz se o Sicilii rict neda.
Já jsem to dětství prožívala tak o 20let dříve než Vy a navzdory politické situaci a nárazovému nedostatku ledasčeho jsem byla spokojená. Rodiče taky až tak nebrblali, protože pamatovali nedostatek válečný. Mne učil bruslit můj děda, tehdy mu mohlo být tak přes 65let. Namontoval si na komisňáky brusle na kličku a předváděl mi váhu, sice trochu hrbatou, a různé kličky. Neustále mne stavěl na nohy a brblal - Děcka, vy jste takoví dřeváci. Jezdíte vyštajfovaný, jak prkenní panáci. Za stodolou nám děda s taťkou stavěli iglů. Velkýma lopatama krájeli ze závějí kostky větrem upěchovaného sněhu a shodovali se, že ty zimy teď za nic nestojí. To za nich prý bejvaly zimy!
Moje děti (skoro Vašich let) toho sněhu měly ještě méně i plochy k bruslení bylo málo. Tehdy jsem po letech natáhla brusle a učila je udržet se na nohou. Na ty proklaté zoubky jsem si už dávala pozor Jedno je isté. Já svoje vnoučata už určitě bruslit nenaučím. Nemám dědovu kondičku.
Krásné dětství jste měla Taky nám táta dělal na dvoře iglů a z něj klouzačku - polil ho vodou Na tom zimáku jsem viděla pána, tak kolem sedmdesátky i víc bruslit, dokonce jsem si ho vyfotila - to se hned tak nevidí - asi něco jako váš děda
když neberete současný režim příliš vážně, tak je tu také legrace. ale jako dříve to samozřejmě není
To v Itálii je taky
Není nad to, se dobře narodit, sám to říkám rovněž.
já bych se snad jindy narodit nechtěla
Dík za vzpomínky i hezké fotky, ale teď už pár zim by bylo problém nafotit podobné v tak romantické zimní atmosféře. Sníh je zkrátka vzácné"zboží" a o pořádné zimě si můžeme nechat jenom zdát .
PS k tomu Vašemu "PS". . . . .svatá pravda,mohu se pod to podepsat , jenže. . . . dnes se tvrdí něco jiného .