Milé a nemilé překvapení aneb Bloger roku 2020

Blogeři nejsou za své blogy placeni, jak si mnozí myslí, ale psaní je baví, naplňuje a stmeluje. Když se sejdou, nikdo si na nic nehraje, všichni jsou si rovni, ať už jsou to lékaři, podnikatelé, profesoři, herci, učitelé atd.

Byla jsem na několika srazech (předávání cen) blogerů a vždycky to bylo super. Nikdo se s nikým nedohaduje, i když se naše názory liší, nikdo nikomu nenadává za odlišný postoj k věci (politika, migrace, očkování atd.) ani po několika sklenkách vína, i když jak se říká:,,In vino veritas."

Lidé jsou tu mírumilovní a hrozně fajn. Každý jeden z nás respektuje názor toho druhého a posezení s touhle partou je fakt balzám na duši. Proto jsem se na letošní předávání cen tak těšila.

Pracovní předvánoční čokoshon mě tak trochu rozložil - jak fyzicky, tak psychicky. Celý měsíc se ve skladu etiketovalo, balilo a rozváželo. Vánoční objednávky se dělají už od května, ale za říjen se to musí všechno vyexpedovat, aby byli obchodníci spokojeni a připraveni na své zákazníky. Takže si umíte představit ten hukot v pěti lidech. Přijela jsem z rozvozů, rychle do sprchy, něco na sebe - jiného než rolák a tenisky, pudr na obličej, šátek na krk kvůli ,,pubertě," která se mě stále drží ( viz https://karlaslezakova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=777685 ) a hurá do Jindřišské, do restaurace Tiskárna. Klika, že nejedu až z Moravy nebo z hor, jako někteří blogeři. To bych asi nestihla.

Hned u vstupu jsme dostali uvítací drink, za Tečku. Pozdravila jsem srdečně všechny známé a oni mne. Bylo moc fajn, vidět je zase po letech tváří v tvář. Loni se tohle předávání cen kvůli koronaviru nekonalo, takže jsem moc ráda, že díky očkování to letos šlo.

Pozdravila jsem i ty, které osobně neznám, ale k mému překvapení - bez odpovědi. Vždyť pozdrav, to je přece základ slušného vychování, i když máte Íček skoro tolik, jako Karel Gott Slavíků. 

A nebyla to ani paní šéfredaktorka iDNES, ani pan profesor Flegr, komu jsem nestála za pozdrav. Naopak, paní šéfredaktorka mě moc mile překvapila tím, že si na mne pamatuje jako na ,,Italku," a pan profesor? Ač se naše názory na určité situace neshodují, moc mě potěšil a překvapil svým přístupem. Když jsem za ním totiž přišla k jeho stolu s otázkou ohledně mé ,,puberty," kterou má kožní lékařka přisuzuje přemnoženým parazitům, ochotně si se mnou o tom popovídal a uklidnil mě, že parazitama to určitě nebude. Byl milý, rozvážný a rozhodně mě neposlal do ,,jistých míst", jako můj alergolog. Nesuďme lidi podle toho, jak se na nás usmívají či mračí z televize a z novinových článků, protože setkání naživo nás leckdy mile či nemile překvapí. Mně se zrovna tady stalo obojí!

Nejmilejší, neusměvavější a nejoblíbenější letošní vítěz byl Jaromír Šiša. Bylo to znát podle potlesku nás všech, když si pro cenu šel, a když si ji odnášel. To byl panečku aplaus! Jeho fotoblogy jsou pohlazením po duši a člověk u nich občas zjistí, jak nádherná a zajímavá místa máme v té naší republice, o kterých ovšem mnohdy nemáme ani tušení. 

Já jsem sice nic nevyhrála, ale s mým ,,šéfem" na iDNES, Patrikem Bangou jsem se vyfotit musela. 

Po předávání cen jsme si dali to, co kdo má rád. Někdo víno, jiný pivo, holky fresh z pomerančů či Spritz, někteří dobrou kávu. Já si dala bílé, i když mám ráda všechno. Ale dát si všechno, to mi bylo blbý ;) 

Hmmm, raut byl vynikající jako každý rok. Ať jsme na Smíchově nebo v Jindřišské, vždycky nám chutná. Letos jsme měli raut dvoupatrový. Sýry, šunky, saláty, tatarák, různé řízečky, guláš, ryby i panna cotta con frutti di bosco byla. 

Lenka, manželka Patrika mi padla do oka hned při prvním setkání. Dá se s ní kecat o všem a ať si vezme na sebe cokoli, vždycky jí to sluší. 

Svět je malý a díky Facebooku známe i známé svých známých. Třeba tady bloger Shaana, kterého jsem poznala ještě jako ,,Italka" na mém prvním předávání cen, je kamarád kamarádky mého přítele. Svět je malý a Česká republika obzvlášť. S Vlastíkem si rozumím, oba totiž milujeme jídlo :)

Jedna foto s Blogerem roku 2020, ale jelikož to nefotil Jaromír, z Íčka je tam jen hlavička a já vypadám jak ...  jelito :)

Když jsem před pěti lety viděla tuhle úžasnou dvojici držet se přes stůl v restauraci za ruce, tak trochu jsem jim tehdy záviděla, ale moc jim to přála. Jsem celý život velký romantik a pokud romantiku nemám, tak ji hledám a hledám a hledám .... . Dnes už jim nezávidím a všem lidem bych ,,tyhle ruce" moc přála - láska totiž podle mne dělá lidi lepšími.

Parádní sestavička fajn lidí - na jedné fotce Pražákovi, Jíťa, Zuzka a Klárka, na druhé Šárka, Martina, Martin a ségry. Dvojčata pozná každý - obě stejně hezké a inteligentní, obě doktorky. To se hned tak nevidí. U nás - u Šimonovských určitě ne, protože obojí vyžrala ségra (i když nejsme dvojčata) a na mne zbyly ,,jen" ty ....... prsa. Schválně jsem - jen - napsala v uvozovkách, protože ono to má v životě taky něco do sebe, takže si nestěžuju ;)

Víno mají v Tiskárně vynikající, i když za ty peníze, aby nebylo. 

Miluju sýry, to mám nejspíš po mamce. Uherák a jiné uzeniny můžou vedle mne ležet a nic, ale jemný kozí sýr nebo dobrý parmazán, toho bych se užrala. A zeleninové saláty můžu také v jakémkoli množství. Naučila mne na to Itálie a já jsem jí vděčná. Vlastně Itálii jsem vděčná i za to, že můžu být součástí téhle úžasné party lidí na Blogu iDNES. Netesknit totiž v Assisi po rodné hroudě, nezačít psát články na Facebook a nepoznat Martičku Kučíkovou, která mi o tomhle blogu řekla, asi bych dnes neměla ani tuhleskvělou partu, ani mojí knihu. 

Škoda, že tu Marta nemohla být, protože z Itálie je to fakt daleko. Nemohla dorazit ani Helča zrzečka nebo Helča z hor, Terezka adminka, Zdeňka z knihovny ani Vlčák. Chyběla mi tu i Bohunka, pan doktor Tomáš a Máca. Bylo nás letos fakt málo, ale bylo to i tak hrozně fajn.

Díky že jste, blogeři a hlavně díky za to, jací jste!!!

PS: Kdo prošvihl video iDNES z předávání cen, tak tady:

 https://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=778887