Vážená paní Karlo,

Vaše články si pokaždé velmi rád přečtu. Jste takový znalec lidských duší, což nepochybně vychází z Vašeho vrozeného daru život uchopit a o všem, co s ním souvisí, hodně přemýšlet. Vy prostě život skutečně ŽIJETE na rozdíl od mnohých, kteří jej jen přežívají.

Zdá se, že první barvy jsou ryze ženské, pak následují barvy unisex. A vcelku logicky by se nabízely i některé ryze mužské barvy...

Pište častěji, můžete-li.

A samozřejmě velká karma.

... a ještě taková malá poznámka: Skutečně jste takový ten pozitivní červenáček, pro nějž je příznačným symbolem srdce.

Krásně napsáno, každý je barevný tam uvnitr a uplně jinak barevný a na kůži houbelec záleží. Proto mě určitá hesla rozpálí doběla. Asi jsem také červená, budˇ láskou všechno rozdávající a nebo potom vztekem...

Moc děkuju Je super, když je hodně červenejch

Kájo, tak já s určitostí poznám lidi zelené...závistí a nenávistí. Přímo to z nich sálá. Těm se tedy vyhýbám. Dvě vlastnosti, které mi vadí.

Já mám lidi "zmapované" podle jmen. I to funguje...až na ty pověstné výjimky.

Měj se krásně, děfče červené!

A díky za milý blog, jak ty to umíš!

Maruško ahoj, ty jsem tam chtěla taky napsat, ale jelikož mám zelenou barvu ráda, jak teď jezdím po naší zelené republice, tak jsem je šoupla do černé

To je ale perfektní nápad rozdělit si lidi podle barev!! Napadlo mě už spousta srandiček, ale tohle ještě ne. Nevím, kam zařadit sebe. Někdy jsem červená, někdy splývám s přírodou - takže zelená, někdy nerada dávám najevo, co cítím - takže modrá, a včera, když tlak byl proklatě nízko a blížila se velká voda, jsem měla černé myšlenky - takže černá????

Takže duhová Díky

"Mám ráda barevné lidi" po přečtení názvu blogu, jsem měl obavu, že jde o další oslavný příspěvek k násilníkovi a recividistovi Floydovi. Naštěstí to nebyla pravda.

Takové blogy já nepíšu

Asi taky začnu barevně nálepkovat, ať už v tom nemám chaos...!

Ty jsi zlatá Míšo ...duhová se zlatým odleskem

Kájo, to je krásně napsaný, zdravím!

Ahoj Jíťo Tak to mám radost, zase jsem se bála, že jak píšu málo, bude to blbý. Proto jsem to tam dala večer Děkuju a krásný den kočko koloběžko

je to tak, jak pises!

krasnej cerven preju k vam domu

Díky, ty jsi přesně ten růžovej človíček s věčným úsměvem na tváři. Když vidím tvůj komentář, vidím jen to hezké ... Vás, váš dům s růžema, váš super byt, koupališt, hafíka v trávě ... ty jsi pozitivita sama Marku, ať se Vás to drží!!!

Tak tady na blozích idnes bohužel potkáte spíš ty "prskavky", jak by řekl kouzelný dědeček z jedné satirické komedie Petra Schulhoffa (jeho filmy krásně vystihují českou náturu a Miloš Kopecký v roli cholerika, herce Theodora Bergnera, ve výše zmíněném filmu, byl prostě dokonalý), takové blogy jako je ten Váš nebo pana Pavlíčka jsou zde spíše výjimkou. Je zvláštní, že v sedmdesátých a osmdesátých letech byly natočeny ty nejlepší české komedie, když pominu budovatelské seriály pana Dietla, ale možná je to (nebo především) zásluhou plejády vynikajících herců.

Děkuju, prskám jen doma Také miluju staré filmy z osmdesátých let, Nemocnici na kraji města moc ne, mám raději filmy z přírody. I když Jaroslav Dietl bydlel u nás v Hlubo a jeho dcera Annička chodila se mnou do třídy, jeho tvorbu jsem moc nesledovala. Ovšem herci mého dětství jsou úžasní