Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Kájo, napadlo mně to ihned po shlédnutí, stejně jako pana Prouzu. Nehrála si náhodou v té Pipi Dlouhé Punčoše? To snad ani není možný, ta podoba.

3 0
možnosti
Foto

Ahoj Tomeee ;-D Tak když myslíte, tak jsem si jí změnila tady do komentářů ... jestli mi to teda odkliknou;-) To mě těší, díkyR^ V Itálii mi to při jednom filmování říkal režisér, že nikdy neviděl živou Pippi, až teď a to mi bylo už 32 ;-D Škoda, že nejde vrátit dětství, teď bych toho využila jinak než komplexama a brekem:-)

2 0
možnosti
MV

Vzpomněl jsem si v v souvislosti se zavíráním cestovek i na Tebe. U filmu je to teď hodně podobný. Jsme doma, sijeme roušky a chodíme se psem. Taky už bych rád na plac. Jsem ale stejnej optimista jako ty - zase bude dobře. Zřejmě jinak, ale dobře. Moc zdravím.

4 0
možnosti
Foto

Ciao bello :-) Ráda Tě vidím šikulo. Já neumím zašít ani ponožku, ale staráme se o Michalovu mamku a o sousedku, aspoň něco, když jsem levá :-/ Marku nám to za pár týdnů snad pomine, to domácí vězení, ale třeba takovej Richard (Michalův známej), ten budoval třicet let cestovku, vypravoval x busů do Itálie každý den a teď to může zavřít. I když on snad na rok, dva, ale další známej má po Praze bukingové byty, zařídil jich snad deset, vzal si na to půjču, ale majitelé je teď chtějí samosebou vyklidit. No jsou to příběhy, takže každé ráno děkuju sluníčku, že se mám jak se mám ;-) Un bacio grande!!!

1 0
možnosti

Tak hranice (za socíku) samozřejmě úplně zavřené nebyly, já byl třeba jako dítko 2x letecky v Bulharsku (pak ještě jednou už jako puberťák vlakem), 1x ve východním Německu (ve stanech u moře) a 1x v Jugoslávii (tam mě v r. 1982 učil plavat bratr Miloslava Šimka, jen už si nepamatuji, jestli ten starší, nebo mladší, který pak utekl do Holandska a byl tam nejen známým tenisovým trenérem, ale měl i svůj TV pořad).

Do východního Německa se navíc jezdilo běžně nakupovat (od nás z Ústí n/Labem to bylo kousek), nejčastěji uzeniny a pro nás děti pak třeba modelová železnice (tzv. vláčky). K tomu se také váže jedna vtipná historka, kdy rodiče před příjezdem na hranice vyplňovali Celní prohlášení a naše babička, která měla zálibu v kupování tzv. pojízdných tašek (ty důchodcovské na dvou kolečkách), si právě jednu takovou koupila, byla dost drahá, asi přes 100 marek, ale zdráhala se to do toho prohlášení uvést, s tím, že: „To přece celníci vidí.“

2 0
možnosti
Foto

;-D Skvělá babička i komentář, díky R^ No já byla na pionýrském táboře v Maďarsku a mamka i ségra taky jezdily nakupovat (teda byly 2x) do Německa. Ještě do dnes používám béžové keramické mísy, co mamka koupila a je tam dole DDR:-) To jste mě navedl na další retro blog, díky;-)

0 0
možnosti
JP

Tedy ta fotka- to je Pipi punčochatá jak vystřižená. Neříkejte, že vám v dětství takhle nikdo neřekl8-o

3 0
možnosti
Foto

;-D Řekl, dokonce mám i pár diplomů z karnevalů a stačilo si vzít jen každou podkolenku jinou a dát plyšovou opičku na rameno ;-) Ale jen dvakrát, nějak mě doma furt stříhali na krátko, na dalších fotkách ze školy jsem furt jak kluk ... asi mě stříhali podle mého chování na Karla :-)

0 0
možnosti
Foto

Přesně, utahaná jak za starých časů, když jsem dělala dvanáctky a víkendy.:-P

0 0
možnosti
MV

Klaro, vždy jsem si považoval práce zdravotníků, ale v současnosti jste opravdoví generálové. Klobouk dolů vám všem!

2 0
možnosti
  • Počet článků 268
  • Celková karma 32,20
  • Průměrná čtenost 3448x
Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat na dětství! 
Zpátky do osmdesátek se dostanete s mou knihou Zrzavé dětství v socialismu.