Hlubočepy - Dvojka
Dvojka - okna do dvora byl obývací pokoj, kuchyň, koupelna. Okna do parku pokojíček a ložnice.Já
Lidé tomu domu říkávali jednoduše dvojka, i když to byl nádherný, bývalý panský dvůr. Měl podloubí, dvě nádvoří a kolem byl obrovský park.
Ten park nebyl jako parky na sídlištích, či v centru města. Byl to zámecký park, který před x lety patřil k panskému dvoru a tudíž byl obehnán vysokou zdí. V parku byla spousta okrasných i ovocných stromů.
Já měla nejraději třešně a lískové ořechy. Vylezli jsme si na strom a cpali se třešněmi, než nám bylo blbě. Keře oříšků byly u zídky, takže jsme si hezky sedli na zídku jako slepice na bydýlko a roztloukali kamenem lískáče - mňam. Ne nadarmo mi kamarádi říkali veverka. Nejen, že jsem byla zrzavá a druhé zuby mi vyrostly jako paní profesorce ve filmu Saxana. Ale také jsem milovala a miluji oříšky a vše tomu podobné. Od lískáčů, přes vlašské, sušená jádra z meruněk (sušívala jsem je na parapetu v pokojíčku), až po jadérka z melounu, které jsem jedno po jednom vyndavala a chroupala. A dělám to dodnes.
V sedmdesátých letech už ze zdi zbyly více méně jen ruiny a parkem procházeli všichni, nejenom obyvatelé ,,dvojky." Rodiče nás i tak mohli v klidu pustit samotné do parku a nechat venku do tmy. Občas jen zahulákali z okna ,,svačina'' a dali nám krajíc chleba a jablko. Pití nebylo třeba, na dvoře byl kohoutek a každé dítě se k němu umělo přisát. V třešňové sezóně nebylo třeba ani jablka a pro jistotu ani kohoutku. A i když se někdo po třešních napil, domů běžet nemusel. Park byl plný velkých lopuchů.
Jiná doba ?............krásná doba !
A do našeho bytu k Dalejím, se ze Žvahova přestěhovala babička Božena. Babička mě často hlídala a naše odpolední procházky vedly většinou hrozným krpálem, směr Dívčí hrady. Na ty nádherné kopce, kde byly trnky a úžasná klouzačka ve skále, jsme však s babičkou nedošly. Procházka končila vždy na hřbitově.Dodnes si ten hřbitov pamatuji do detailů.
Márnice, do které jsem koukala klíčovou dírkou na dřevěné máry, a která mi naháněla hrůzu. Řetězy kolem hrobek bohatých rodin, ze kterých jsem si dělala houpačku. Sochu holčičky, fotku miminka i báseň ,,Hlubočepské skály, co jste udělaly, že jste mému synku, mladý život vzaly."
Ke každému hrobu mi babička odvyprávěla příběh, jak a kdy a co se stalo. Při tom jsme spousty hrobů uklidily a zalily. Jako dlouholetá poštovní doručovatelka, věděla babička Boženka vše o všech.
Nejraději jsem chodila na hřbitov v období vánočních a velikonočních svátků. Barevná papírová vajíčka na tyčce a malé vánoční stromečky, to se skoro vyrovnalo klouzačce na skále.
Ale chodily jsme i do Prokopského údolí a občas mě babička vzala i vykoupat se do jezírka, což je bývalý lom.
Jednou se zakecala s babkama, asi 10 metrů před jezírkem na lavičce, a tak mě hlídala moje ségra Iveta. Ta byla moc hodná, položila mne na nafukovací matračku a odvezla doprostřed jezírka. Tam mě nechala, abych ji prý neotravovala.
Už ani nevím, jestli jsem měla alespoň rukávky, ale plavat jsem rozhodně neuměla. Prý jsem pak několik hodin máchala ručičkama ve vodě, abych se dostala ke břehu.
Iveta mě měla vůbec ráda. Na dětském hřišti na Výšince, v ulici V Bokách II, kam jsme občas chodily s naší sestřenicí Jitkou, mě s takovou láskou houpala na drncačce, až jsem přelítla a spadla dolů jako šiška a rovnou na hlavu.
Z jejího vyprávění ještě vím, že mě několikrát vyklopila z kočárku, při nějaké hře mi kamenem rozsekla hlavu těsně vedle spánku, a když jsem spadla v zimě do potoka, doporučila mi uschnout venku, abych prý doma nedostala vynadáno.
Já můžu být vlastně ráda, že jsem to dětství po boku mé sestry Ivety přežila. Kdo by si kdy pomyslel, že z ní bude nakonec paní učitelka a zástupkyně ředitele na domě dětí.
Náš dům ,,dvojka'' byl velmi dobře situovaný. Za domem autobusová zastávka v obou směrech (autem se tenkrát vyjíždělo z garáže jen na dovolenou nebo na přeleštění) a skoro v parku zdravotní středisko, které jsem díky mojí sestře často navštěvovala.
Paní doktorka Hopfingerová byla hodná, usměvavá a nikdy nezapomněla na obrázek. Znala mě dobře, nejen diky návštěvám u ní. Dole ve středisku totiž bydlela paní správcová s dcerou Janou. Často jsme si s Janou hrávaly u nich na zahradě, pod okny ordinace paní doktorky a v zimě jsme bobovaly na kopečku, před vchodem do střediska.
Z druhé strany našeho domu byl sběrný dvůr, kam jsme jako děti nosili papír i železo. S těma pár korunama co nám za to dali, jsme hned běželi do sámošky pro eskymo, pierota nebo jahodovou dřeň.
Vedle sběrny, o pár metrů dál byla školka, lékárna a kousek nad ní Hlubočepské náměstíčko.
V té době na náměstíčku nechybělo opravdu nic. Byla tam samoobsluha, pošta, řeznictví u Liprtů i drogerie s papírnictvím. Naproti ovoce-zelenina, za rohem cukrárna, kam mne babička brávala na dortík, a kde pracovala maminka Milana, mého kamaráda ze školky. Přes ulici byl kadeřník a myslím i hospoda, ale na tu si pamatuji jen matně.
Hospoda co si pamatuji dobře, byla a je vedle šraněk - restaurace U Ryčlů. Tam jsme chodívali našim tátům do džbánku pro pivo a hned vedle za korunu do kina, které mělo k naší smůle společné záchody s hospodou.
Už v chodbě ke kinu se nedalo dýchat, to nás však od Jen počkej zajíci neodradilo.
Při psaní těchto řádků, se mi vybavují stále nové a nové vzpomínky, a v myšlenkách vidím přesně každé místo o kterém píši. Bíle vykachličkované řeznictví u Liprtů, stoleček naproti pultu v cukrárně, dřevěnou přepážku na staré poště i štos zelených a červených drátěných košíků v sámošce.
Ale co je zvláštní, že cítím i vůně.
Né že bych je cítila nosem, ale když píšu o sámošce, tak mi hlavou projede vůně kávy z elektrických mlýnků, co byly za kasou. Ovoce-zelenina je směs cibule, brambor, jablek a cukrárna, to jsou lékorky a čokoláda co bývala na váhu.
Jediná ,,vůně'' co mi nemusela problesknout hlavou, je ta z chodby mezi restaurací a kinem!
Karla Šimonovská - Slezáková
Život po padesátce aneb Některé neřesti zůstávají
S přibývajícím věkem se mi nemění jen konfekční velikost, ale i chutě, touhy a představy o tom, jak naložit s volným časem a co mě dělá šťastnou.
Karla Šimonovská - Slezáková
O tom se nám za socíku ani nesnilo
Každý den děkuji pánu Bohu za to, jak se mám nejen já, ale i lidé kolem mě. Když vidím ty obchody plné jídla, věcí a lidí, často si vzpomenu na osmdesátá léta. Tenkrát jsme na tyhle věci čekali v dlouhé frontě před Tuzexem.
Karla Šimonovská - Slezáková
Pomazlili jste se?
Přesně před týdnem byl ten pravý den na to, abychom pořádně pomazlili své miláčky. Máte splněno? Pokud ne, odložte všechno a jděte na to alespoň teď, protože ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Ach ti památkáři!
Památkáři ničí nejen města a nás, ale hlavně seniory. Moje osmdesátiletá sousedka už brečela ... a já kolabovala.
Karla Šimonovská - Slezáková
Super dětství za socíku, dospělost ve svobodě aneb Děkuji za dobu, v níž jsem se narodila
Když jsem v roce 2015 začala psát blogy o 80. letech, musela jsem čelit mnoha nepříjemným komentářům.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Oscarový příběh míří na jeviště. Nová Spirála odstartovala třetí sezonu
Komerční sdělení Třetí sezona Nové Spirály nabídne českou premiéru divadelního Předčítače, návrat Madisonských...
Na Liberecku zemřela chodkyně, na přechodu ji srazilo osobní vozidlo
V Hejnicích na Liberecku zemřela chodkyně po střetu s osobním autem. K tragické nehodě došlo v...
„Sama nevím, proč jsou tak úspěšné.“ Zpěvačka promluvila o milionech zhlédnutí
Z kanceláře až k milionům dětských posluchačů. Michaela Růžičková, která o sobě mluví zásadně jako...
Lesy ČR vypsaly tendr na nové sídlo za téměř dvě miliardy, stavba má začít zjara
Státní podnik Lesy České republiky (LČR) vypsal soutěž na generálního dodavatele stavby nového...

Chystá se vaše dítě na střední? Vyhrajte voucher od Přijímačky krok za krokem
Chystá se vaše dítě na střední? Vyhrajte voucher od Přijímačky krok za krokem
- Počet článků 292
- Celková karma 25,44
- Průměrná čtenost 3298x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat na dětství!
Zpátky do osmdesátek se dostanete s mou knihou Zrzavé dětství v socialismu.



















