Sámošky daleko, ruce vytahané od nákupů..., také si vzpomínám. Nakupovalo se skoro každý den, protože toho nákupu se do dvou tašek moc nevešlo. Pleny jsem vyvářela v hrnci na plotně. Ale dětství bych i já vrátila. Chodili jsme mamce naproti, abychom ji pomohli, ale spíše nás zajímalo, co dobrého nám koupila. V zimě nám pánové z domu připravili před domem kluziště a krasobruslily jsme jako hana Mašková....

Káji, mám podobný dům a zahradu a vlastně celé město, kde se mi vrací vzpomínky a pláče srdíčko

Bohunko

Proč jste tey v tom roce 89 zvonili klíči?

Já vzpomínám na dětství, to by ani nezvonění nezadrželo Ale jako kdybych mohla něco udělat proto, abych zůstala dítětem, tak to hned udělám

Škoda, že už v tom domě nemůžete bydlet. Vzpomínky jsou silné.

Teď v tom domě bude domov důchodců, tak se tam třeba jednou vrátím

I ja na sve mladi nekdy rad vzpominam, snad s vyjimkou let 1949-53, kdy vrcholil bolsevicky teror a lidi byli vystraseni, a pak po mene v roce 1953 nastvani. Jeste dnes si zive vzpominam, jak behem procesu se Slanskym a spol jsme museli ve tride pod dozorem jakychsi panu s uhrancivym pohledem vytrhavat z citanek stranku s clankem "Rudolf Slansky, verny syn lidu", a odevzdat je tem panum, ze kterych mel evidentne strach i nas tridni ucitel. Panove si stranky spocitali podle poctu pritomnych zaku a co se tyka tech, co nebyli toho dne ve skole, bylo narizeno tridnimu uciteli, aby pri nejblizsi prilezitosti od tech zaku tu inkriminovanou stranku zajistil a odeslal na prislusne misto. Jinak trhani stranek jsem zazil jeste jednou, rok uz si presne nepamatuji, bylo to z ucebnice dejepisu, kde byl obrazek Tita, jak mavá zakrvavenou sekerou a seka hlavu skutecnemu zastanci socialismu. Ale na druhe strane jsem spolu s kamarady zazil v mladi , zrobna tak jako pani Karla, hromadu dobrych zazitku, na ktere rad vzpominam.

Asi každý vzpomíná rád na dětství, ať bylo v jakékoli době, i když to naše v osmdesátých letech mi připadá nej, měla jsem všechno, nic mi nescházelo, nebyla válka, ani chudoba po válce a mohla jsem být stále venku v přírodě s kamarády beze strachu

Joo kdyz já byl tenkrát ještě kluk...

Kája to taky věděl

Hezké! Jak je možné, že jsme mohli bez obav nechat kočárky s dětmi před prodejnou? Dnes aby se člověk bál nechat někde čekat i pejska. Není tohle taky měřítko? Já myslím, že ano.

Díky Jarmilko. Mně ukradli před obchodem psa, před dvaceti lety a nebyla jsem sama

Až na to tahání nákupů souhlasím, ve městech byly malé "sámošky" na každám kroku (1-2 min. od domu), pak se stavěli ty větší (někdy v akcích Z), kde bylo i smíšení zboží (drogerie atd.). Jinak vše souhlasí, děti trávili většinu času venku, co také jiného, když počítače, tablety apod. ještě nebyly. Telefon (pevnou linku) zdaleka něměl každý, stejně tak auto nebo chatu, mimochodem tu černobílou televizi (Salermo, pořád tam odcházela jedna elektronka a "lítal" obraz, což se ladilo takovým "čudlíkem" vzadu) jsme měli od roku 1974 až do r. 1989, stejně tak vysavače a další spotřebiče, to vše, na rozdíl ode dneška, nebylo bráno jako spotřební zboží a mělo životnost minimálně 20 let. Protože třeba některé hračky byly nedostatkové zboží, měli se děti vždy na co těšit a třeba balící papír na dárky (na vánoce) se po rozbalení zase schovával na příští rok, dnes děti vše roztrahají a hračky je po týdnu přestanou bavit. Také rád vzpomínám na tu dobu, lidé k sobě měli blíž a život byl z dnešního pohledu úplně jiný (což pro většinu lidí nesouviselo s politikou, každodenní starosti jsou většinou o něčem úplně jiném).

To jste asi bydlel ve zcela jiném městě než autorka, nebo já. Já vyrůstal na sídlištích kde byla jedna sámoška na zhruba 10-15000 lidí a rozhodně jsem to k ní neměl 2 minuty. Zase jsem si ale vystál frontu na košík tak 15-30 minut a potom to samé u pokladny.

A co byla "Zpívající pudřenka" (můj oblíbený film) než telefon bez šňury?

To neznám, ale najdu si to na youtube

Vaše krásné mládí zaplatilo množství lidí krví a roky v kriminále.Prožila jste je na nakradeném majetku!

Ale no tak, kolik "nevinných obětí" připadalo, respektive předcházelo sto tisícům dětí v r. 1971, kdy se autorka narodila? Největší zločin zde pácháte vy, když se snažíte ukrást těm milionům dětí jejich dětství. Uvědomte si, že bratří Mašinové tu chtěli vjíždět na amíckých tancích. To nám chystali perspektivu válečného konfliktu.