COVID - zákazy a jejich dodržování aneb Proč to v Itálii jde a u nás ne?

Tak jsem teď domluvila s jednou známou, doktorkou z Říma a vůbec nerozumím tomu, že u nich počty nakažených klesají, i když mají mnohem méně zákazů a u nás stoupají, přestože je skoro vše zavřené. Nebo možná rozumím.

Dnes měla jedna moje kamarádka v Itálii svátek, a tak jsem zvedla telefon, abych jí popřála. Po úvodním:,,Tanti auguri a te," začaly jsme si povídat o tom, jak se od letních prázdnin žije v Itálii a jak u nás. 

Itálie je teď rozdělená na regiony (Lazio, Umbrie, Toskánsko, Kalábrie atd.) a regiony na zóny (bílá, žlutá, oranžová a červená). Pes u nich není - naštěstí. Všechno mají mnohem srozumitelnější. Tak například, když se z oranžové zóny dostanete do žluté, což se teď stalo v mnoha regionech, otevřou se okamžitě od 5.00 do 18.00 hodin všechny bary i restaurace. Od 18.00 do 22.00 hodin si pak můžete koupit jídlo jen sebou, což platí po celý den v zóně oranžové. 

Ale v zóně oranžové, která byla do teď skoro po celé Itálii, jsou sice zavřené restaurace, ovšem děti normálně chodí do mateřských a základních škol, obchody fungují skoro všechny, služby a hotely taktéž. 

Kadeřnictví a holičství mohou být teď dokonce otevřené i v zóně červené! No, ani se nedivím, to by je Italky sežraly, kdyby si nemohly zaskočit ke kadeřnici udělat vlasy. U nás si každá druhá holka umí nabarvit vlasy sama, některá se i ostříhá, jiná si udělá pár proužků melíru. Ale Italky, ty chodí v určitém věku ke kadeřnici každý týden - i na mytí a foukání.

Takže Itálie, která byla v lednu v zóně červené, dostala se teď, po měsíci (skoro celá) do zóny žluté i s tím, že žáci chodili do škol a kadeřnictví i mnoho obchodů mělo otevřeno! Za týden otevřou i horská střediska. 

Jediné, co je v Itálii víc omezující než u nás, je přejezd mezi regiony. Jenže třeba taková Lombardie má skoro stejný počet obyvatel, jako celá Česká republika a z Assisi do Kalábrie jsme jezdívali i deset hodin, jako z Assisi do Čech. Itálie je prostě hodně velká, takže rozdělení na regiony a tento zákaz, zdá se logický.

Italové už mají tu vidinu lepších zítřků, ale my (už snad měsíc ve čtvrtém stupni se zákazy pátého) máme po shlédnutí večerních televizních novin tak vidinu depresí. Ano, přidají teď možná podnikatelům - naštěstí, ale co by se stalo, kdyby měla otevřeno kadeřnice, která má respirátor - stejně tak jako její zákaznice a nikdo jiný v provozovně není? Proč to v Itálii jde a u nás ne?!

Čím to jen je, říkala jsem si při rozhovoru s kamarádkou. Jak je možné, že u nich čísla nakažených klesají i s tím, co všechno mají otevřené a u nás stagnují, i když je vše zavřené?

Uvědomila jsem si to v tu chvilku, když mi kamarádka řekla, že si bere respirátor, protože si jde z jejího domu přes ulici do automatu koupit cigarety. 

,,Respirátor? Večer ven?" Podivila jsem se. Ale ona mi odpověděla, že u nich je příkaz nosit roušku či respirátor jak uvnitř, tak venku - pokud je možnost, že někoho potkáte. No a co kdyby na ulici někoho potkala.

Oni prostě dodržují to co mají. 

1. Roušky nebo respirátory nosí všude tam, kde jsou lidi. 

To u nás se chodí vesele v ulicích bez roušek, zrovna v neděli jsem to viděla v centru Prahy. V MHD i v obchodech má roušku mnoho lidí pod nosem, náctiletí ve skupinkách jí nemají vůbec.

2. Po desáté hodině Italové nejdou ven, ani nejedou nikam autem. Kontroly na silnicích jsou nekompromisní a pokutu 400 Eur nikdo platit nechce. 

U nás se autem v době zákazu vycházení asi může, protože aut jsou plné ulice nejméně do půlnoci. Nikdo vás nezastaví. Policistů je na ulicích hodně, ale kontrolují jen pěší - ti jsou v sobotu kolem půlnoci na ulicích taky. 

3. Kamarádka z Říma doma dnes žádnou oslavu neměla, oni totiž dodržují to, že na návštěvu smí přijít maximálně jeden dospělý člověk jiné domácnosti. 

To Češi se schází vesele ve velkém. Chápu rodinu, i když je početná, ale domácí akce se u nás v České republice konají docela často. Zrovna včera o půlnoci jsem v naší ulici slyšela z nějakého okna hodně slušnou párty a od začátku roku nebyla první. Mladí kolem dvaceti se scházejí na chalupách, dospěláci v domácnostech. Zrovna nedávno mi jedna moje zákaznice vyprávěla, jak měla strašnej průběh kovidu, a že je úplně blbá. Sešla se totiž s dvojicí kamarádů, oba z dvojice prý zrovna ten den negativní test. Jenže za pár dní po setkání volali, že je jim blbě. A bylo blbě všem. Měsíc měla zavřenej obchod a ještě dnes se jí špatně dýchá - padesátnice! Morava má prý zase ,,hospody" v garážích, ale když můžou politici, tak proč né Ostraváci. 

No nechci vám nic vnucovat, ale nebylo by lepší nosit roušky všude tam, kde jsou lidi, kamarádit se zatím jen na telefonu nebo on-line a po deváté sedět doma? Teď je stejně venku zima (horší by to bylo v létě) a taková párty na wcp taky není špatná (několikrát jsem to podnikla s kamarády z Itálie). 

Já už bych tak strašně ráda totiž viděla nějakou naději, že se vše vrátí aspoň trochu do normálu!

A o kamarádech s nějakou nemocí nemluvě, vždyť těm jde fakt o život!!!

No a nesmím zapomenout na kamarádky kadeřnice, hospodské a herce. Ti už jsou opravdu zralí na Chocholouška. Práci nemají, úspory dochází, nikam nemůžou ... .

Kéž by se i politici uměli vžít do role těch, o kterých píšu v posledních třech větách!