Věřím tomu, že ta úleva, co přijde po porodu, může být mnohdy silnější zážitek, než sexuální orgasmus :) Tipnul bych si, že to bude obdobného charakteru, jako když se chlap dlouhé hodiny nemůže vymočit a pak...se konečně vyprázdní ;)

Za mne je odpověď na dotaz (nadpis) - ano. A vycházím z toho (co už zaznělo jinde v diskusi na téma porod), že každá jsme jiná, jak psychicky tak fyzicky, práh bolesti máme jinde. Něco lze "upravit" přípravou - cvičením např., psychika - podporou, ale něco neovlivníme, kdybychom se rozkrájely.

Známé po orgasmickém porodu nemám, ale bez bolestí (které by dle jejich slov stály za řeč, či s pouhým pocitem "tlaku") ano - rodily v porodnici a některé se na porod připravovaly více (zmíněné cvičení) další téměř vůbec. Z těchto to ale ani jedna nepojala "sexuálně". Jak k tomu nebolavému porodu sakra přišly?

Btw. jednou jsem zaznamenala vyjádření jedné domorodící PA, která na rodičku, (která si jí "objednala", začala rodit doma, ale během se rozmyslela a chtěla do porodnice), použila termín že "ztratila odvahu". Okamžitě mě napadlo, že holt měla ten "špatný" práh bolesti a veškeré přípravy a květnatá slova podpory, pro ní byly v tu chvíli kecy, protože to holt probíhalo jinak, než jaká byla očekávání po podobných masírkách. Jinde nejspíš naopak zafungují, ale na masový jev bych to fakt neviděla. Tím spíš, že ne každý je ochoten dělat z těhotenství a porodu "náboženství" a neznamená to!, že proto se na miminko těší méně, nebo ho bude méně milovat.

To, že druhá doba porodní nemusí bolet mohu z dvojí zkušenosti potvrdit.

Kdybych orgasmický porod neprožila, nevěřila bych tomu. Je hodně smutné, jak většina žen porod protrpí (ten můj první byl taky o tom vydržet), protože to může být naprosto fantastický zážitek. Já nevím k čemu jinému než orgasmu to přirovnat - byl to ten samý pocit úžasného napětí pár vteřin před vyvrcholením, ale takhle to šlo 20 možná i víc minut. Byl to můj nejúžasnější erotický zážitek. Když jsem porodila, tak jsem si říkala, tak tohle bych si dala tak jednou týdně. Mít dítě v náručí je úžasné, ale moc mě mrzelo, že se malý narodil tak rychle, ještě bych vydržela  Karlo díky, za tvé články!

Boha jeho

Vy jste asi ještě nerodila, že? Já jsem zaměstnanec Kliniky reprodukce velkých zvířat. Takže jsem studovala savčí porody, viděla jsem a pomáhala u porodů telat, jehňat, štěňat, koťat, morčat. Z veterinární reprodukce mám i PhD, takže teorii znám. Jako machr jsem nastoupila do porodnice, s úměvem odmítla epidurál a těšila se na příval oxytocinu, na přirozený porod, pohodu, nadhled. O tři hodiny později jsem při kontrakci urvala madlo ve sprše a došli za mnou, že řevem budím lidi o patro výš. Nakonec jsem vyškemrala čípek na bolest a lehla si na postel na záda a už mě nedostali ani na balon, stoličku nebo do alternativní stojky či čeho. A to jsem měla rychlý nekomplikovaný nevyvolávaný porod. Hlavou mi defilovala telata, co se mrtvá řezala matce v břiše, řvoucí kozy (ty ječí u porodu děsně), klisny se sepsí po špatném odchodu lůžka, císař na krávě i křečkovi, mláďata zdánlivě zdravá umírající pár dní po porodu... Ne, porod není legrace, je přirozený asi jako to, že si při tetanu lámete vlastními svaly vlastní žebra. V přírodě nepřežije skoro polovina mláďat savců. Je to daň za to, že mládě je dlouho chráněno matčiným tělem, že nekončí jako ptačí, plazí apod vejce přírodě na pospas. Že některá žena má menší bolesti, protože má třeba měkčí spoje pánve, menší plod, vyšší práh bolesti, to není nic, co se dá naučit nebo vsugerovat.

A ještě jedna poznámka - porod byla jedna z nejhorších bolestí v mém životě. Ten největší zázrak se ale děje po porodu - po hodinách bolestí, potu, krve to konečně úspěšně skončí a člověk se hned zvedne a odejde s dítětem v náručí a má dost sil se o něj postarat a je plný neskutečné radosti. A to nejlepší - zapomene, jak porod bolel. Já si to pamatuju jako vnější vypravěč, ale vyloženě své pocity si nevybavím. To by nikdo nerodil podruhé.:) Manžela bych podruhé k porodu nechtěla, on bohužel chudák nedostal od matky přírody tu hormonální dávku nakonec a pamatuje si to celé.:)

Nechci znevažovat pocity ženy při porodu. Ale divím se proč samice savců rodí, jak se zdá bez utrpení. Čím to je že ženy zažívají většinou to co zažívají. Kde příroda udělala chybu ?

Je to daň za inteligenci a vzpřímenou chůzi. Máme velké mozky a tedy velké hlavy. A pouze vzpřímenou chůzí se změnily parametry pánve. Berme taky v potaz, že samice savců i jejich mláďata umírají častěji než lidské ženy. 

No a další vliv je...jak to nazvat...smysl pro dramatičnost (tedy jakási podmnožina myšlení). Stejně, jako existuje rybářská latina, existuje porodní. Občas milá, občas bere dech.

Milé dámy, najde se některá, která orgasmický porod zažila? Nebo její sestra či blízká kamarádka, které lze věřit? Já totiž nikoho takového neznám a argumentaci tak, jak je v článku, nevěřím.

Sama jsem porod nevnímala jako drama, ale jako náročný den s úžasným završením, nicméně spojení se sexualitou vnímám za brutálně mimo. 

x

Takže...znáte to někdo z reálného života, prosím?

Pro Kristovy rány.... no je to čím dál lepší  

Ale aspoň duševně příčetní čtenáři definitivně pochopí, která bije....

a pobaví se ;-)

A já vždycky zastával názor, že rození určitě není taková tragédie jako zvětšená prostata ... dobrý článek 

Se vší vážností - zánět v zubu je daleko horší. Vyzkoušeno (obé) na vlastním těle opakovaně.

Kdyby neslo o zivot ditete,tak reknu at si kazda rodi jak chce.