Matkám, co ten domácí porod vyjde, to přeju, je hezké mít z toho (pěkný) zážitek v domácím prostředí. Nicméně bych každou, co o tom uvažuje, od toho zrazovala. I když porod a rodička vypadá dobře, vždycky se to může zvrtnout a pak jde o vteřiny. Ano, většina z nás dokáže odrodit sama v pohodě, ale lidí je hodně a statistika je neúprosná, procento těch u kterých se komplikace vyskytnou, může působit malým číslem, ale v tom počtu lidí to stále znamená výskyt na denním pořádku. Osobně kdybych nerodila v porodnici, bůhví, jak by to dopadlo. Po bitvě je každý generálem, pokud si dobře pamatuji, tak v předchozí řadě také jedna paní (ta lesbička s krátkými vlasy) uvažovala o porodu doma a nakonec jí kluka zachraňovali. Spíš jsem za stálé zlepšování přístupu v porodnicích, než zavádění domácích porodů u nás. A když už by na to přišlo, a mělo se to prosadit do zákonné úpravy, tak bych domácí porody ponechala zakázané alespoň pro prvorodičky. Ne že by se napodruhé a dále nemohlo nic stát, ale ženský už vědí jak tlačit, jsou víc v klidu a většinou to i jde snáz a rychleji, popřípadě se při prvním porodu ukáží komplikace, které by se mohly vyskytnout i u dalšího, a domácí porod si tak žena sakra rozmyslí.

Poslední větu rozhovoru - Neříkám, že by každý měl rodit doma, ale že by každý měl mít možnost volby, informovaného rozhodnutí a k tomu adekvátní zdravotní podporu od státu. Myslím, že stojí za to prosazovat, co je pro člověka důležité, nikdo jiný to za nás neudělá. - tesat do kamene!!

Děkuji, paní Tenzler, Majové a Stárkové za velmi kvalitní a zároveň kultivovanou oponenturu. Je jasné, že děvčata, která mají svá přesvědčení založení především na víře a touze "nebýt jako oni", jste nepřesvědčily. Ale člověk má přece jen lepší pocit a naději, že "permakultury" a "bodyngy" nadobro nepřeválcují zdravý rozum.

:)

Většina z vás o pupečníku a poporodní adaptaci novorozence nic neví, přesto tu vykřikujete do tmy. Paní jasně psala, že jí dopředu řekli, že dítě odstřihnou, ne že ho odstřihnou v případě nutnosti resuscitace, tedy preventivně a bezdůvodně. V současné době je jasně dané doporučenými postupy a to i české neonatologické společnosti, že je vhodné tzv. odložené přerušení pupečníku, tj. chvíli vyčkat než je pupečník přestřižen a to platí i pro nedonošené. Pokud je nutnost dítě ihned resuscitovat, pak se dělá tzv. milking, kdy se krev z pupečníku nahrne do dítěte rukou lékaře. Že to velká část lékařů nedělá je jejich pochybení nebo neznalost. Odložené přerušení pupečníku má velký vliv na dlouhodobé zdraví novorozence i kojence, ještě v roce věku mají děti s odloženým přerušením pupečníku lepší hodnoty zásobního železa a železo nemáme jen kvůli červeným krvinkám, ale i pro rozvoj mozku.

Protože zjevně nevíte, jak pupečník funguje, doporučuju Wikipedii. Ve skutečnosti to opravdu není tak, že pupečník pumpuje do dítěte krev a když se to přeruší, tak má dítě krve málo. Ve skutečnosti stejně tak tu krev zase odvádí, takže nějaké dotepávání má nejspíš jen symbolický nebo "jemný" charakter.

To jsou ale mrchy ti doktoři! Resuscitovali předčasně narozené dítě a narušili, ne přímo ukradli tak matce její naplánované rituály! A ona si kvůli nim nemohla dokázat, jaká je dokonale kompetentní supermatka a superhrdinka! A tím, že dítě, napojené na pupeční šňůře, neresuscitovali přímo na matčině těle, ještě navíc narušili bonding. Hajzlové!

No to jste mě, Karlo, pobavila. Víc tak skvělých příkladů!

Dášo, zkuste si přečíst text ještě jednou, nebo možná raději dvakrát. Kde se píše o resuscitaci? Nikde. Ani předčasně narozené dítě není nutné okamžitě přestřihnout od pupečníku, pokud má dobré Apgar skóre, a jak sama Pavla vypovídá, dnes už se to ani v Anglii (při dobrém AS) nedělá.

Jasně, měli ten pupeční nechat tepat ještě 6 týdnů. Tohle bylo naprosto proti přírodě.

Pobavilo.

Pupečník se nechával dotepat už před 25 lety, ještě dřív, než k porodům naběhli tatínkové, v době, kdy slovo "dula" nebylo v českém slovníku zapotřebí. Tak mi to celé přijde....nedůvěryhodné.

... věřím, že stále mají a vždy budou mít vliv (pobyt na jipce) na jeho a tedy i můj život ....

Já i moje žena věříme, že porod obou našich dětí v porodnici zásadní vliv na jejich život nemají.

Která víra má větší váhu?

Obě. Pokud si paní bude celý život omílat, že to má na jejich život vliv, tak ho to samozřejmě mít bude. Pokud si budu celý život přivolávat něco nepříjemného (anebo i příjemného), tak to můj život prostě ovlivňovat bude.

Já spíš nechápu, co jí udivuje na tom, že dítě narozené předčasně o 6 týdnů (!) skončilo na JIPu.