Pamatuješ ještě?

_Odcházím z domu a domů se vracím. Mé kroky jsou měkké, lehoučké, postupně otevírají srdce všech. Ve vlasech mě hladí vítr. Kdo jsem?_

_____________

Pamatuješ?
Pokaždé, když jsem se k tobě vracela, jsi byl napjatý, zda jsem to skutečně já. Jestli to není jen zdání. Přivíral jsi víčka a pomalu ale dlouze ses nadechoval ve snaze ucítit mou jemnou, velmi vzácnou vůni. Po tak dlouhém čase jeden snadno zapomene. Vždy jsi ale byl pozorný, dost pozorný, abys postřehl, že jsem už nedaleko.

Pamatuješ?
Stačilo za vraty zaslechnout mé kroky, byť jsem se opravdu snažila, aby to byly spíše krůčky, a já i z té veliké dálky viděla tvé nadšení a touhu začínat zase něco nového, třebaže jsi všecko tolikrát ve mě již našel.

Pamatuješ?
Pamatuješ ještě, jaký chlad jsi cítil, než jsem se vrátila? Studená špička nosu a studené malíčky na nohách. Vždy jsem ti je pak vlahým dechem zahřívala, jako to dělávala babička Anka.

Pamatuješ?
Pamatuješ si na mě ještě? Trochu se ostýchám i jen vzít za kliku. Mám pocit, že ještě až moc tvrdě spíš. Všude kolem je úplná tma; nespíš jen ty, spí úplně všecko. Každá živá bytost v okolí klidně oddechuje, všem a všemu se jistě něco hezkého zdá.

Pamatuješ?
To radostné chvění a touhu žít každou chvíli naplno pokaždé, když jsi ucítil mé hřejivé dlaně. Při každém mém doteku jsi pookřál, úplně jsi zjihl - a já najednou věděla, že tě musím obejmout. Celého zahřát.

Pamatuješ?
Pamatuješ, jak se zahradou vždy rozezněl dusot všech nožek a nožiček, jen co jsem pootevřela vrátka, ta, co se ti zdála být zavřená nekonečně dlouhý čas? Uslyším opět to mohutné poťapávání?

Buší mi srdce a větrem se mi chvěje hlas, za pár chvil budeme zase spolu. Beru za kliku, vkrádám se dovnitř. Všecko ožívá.