Cigára, Babiš(ko) a vlastizrada

Karikaturou za lepší společnost: do konce minulého roku jsem život bral, jako jeden velký večírek, kde se hulí, chlastá a miluje (strana a vláda, samozřejmě že několikrát denně).

Tento život jsem nadobro opustil dne 1. 1. 2016 v 8 h a 44 min: zcela střízlivý, umytý (včetně ústní hygieny) a oblečený (narážka na MILUJE). Trochu to upřesním, částečně opustil, protože jsem přestal HULIT CIGÁRA. Určitě si říkáte, další šílenec co si vzal novoroční přecevzetí (zdraví, ušetřím atd.). Tak, nevzal! Byl jsem postižen něčím hlubším a intenzivnějším. Mé prozření pochází od samotného velkého, neopakovatelného, zářícího (slunce naše jasné) atd. ministra financí pana Andreje, který vrchnostensky dohlíží na peníze věřitelů České republiky (jiné už nemáme). Mantrou každého velkopodnikatele a ministra financí jsou daně (něco jako jing a jang, přeloženo do jazyka financí neplatit a platit). Chtěl jsem, jenom vědět, kolik že to zaplatím na daních, když VYHULÍM JEDNO CIGÁRO. Ještě teď mám husím kůži – za jedno levné cigáro (pro plebs) si stát řekne minimálně o 3,20 korunek českých.

Po tomto zjištění se uchyluji do daňové opozice – nekupuji cigára, nehulím, protestuji a trvá to už půl roku. Ale, mám špatné svědomí, státu jsem za půl roku na spotřební dani za cigára neodvedl ani korunu. Cítím se jako vlastizrádce!. Z čeho bude ministr financí platit tolik (ne)potřebné úředníky, předražené silnice, policii a celní správu, poslance, uprchlíky (nejsem rasista, homofob a ani xenofog a proto nerozlišuji mezi ilegálními a nelegálními), moudrou vládu v Praze a Bruselu atd.?  

Poznámka: mé prozření má souvislost s obdobím vánoc, které je charakteristické nepopsatelnou náboženskou extází spojenou s narozením Ježíška. Proto neskromně navrhuji, panu Andrejovi: „odhoďte okovy a staňte se Babíškem“ (slovenská jazyková mutace Babiško).