Nostalgie po starých dobrých časech ...

Dnešek vyplodil řadu zajímavých komentařů a událostí. Pod článkem Jiřího Kráma se odvinula zajímavá diskuze, kde řada lidí vyjadřila svou lítost nad 'starými dobrými časy' před listopadem 1989. Demonstrace na Staromáku ohledně 'pohřbu iluzí o demokracii' do tohoto obrazu perfektně zapadá.

Ta této akci se sešli politici KSČ a ČSSD spolu s přívrženci CheGuevary. Na demostraci promluvil Petr Uhl (není to ten co spustil události v listopadu nepravdivou zprávou o smrti studenta Růžičky?), Jan Kavan (neměl on něco společného s STB?), Vojtěch Filip, Jiří Dienstbier i Bohuslav Sobotka. Hezká společnost že?

Co mají všichni společného ? Vědí perfektně co nechtějí a taky mají jistotu, že dobře už bylo.

Ostatně to se jim stěžuje že? Nikdo je nemůže chytit za slovo a vrátit je do 'starých dobrých časů' a tak mohou stále dokola omílat svou mantru o tom jak bejvávalo dobře. Až by si vystáli frontu na mandarinky, banány, toaleťák, devizový zájezd nebo některé další nedostatkové zboží, možná by si připomněli dobovou atmosféru. Pak si mohli skočit do Tuzexu pro pražkou šunku a podmáznout prodavače barevných televizí, poté 'šoupnout ' něco automechanikovi a cestou domů si připlatit za krabičku tvrdých Spart.

Lidská paměť má tu kouzelnou vlastnost, že to špatné zapomíná a to hezké nám zůstává. Ale nic se nemá přehánět.

A jednu krátkou historku mého kamaráda na závěr. Při uklízení narazili na tuzexový bon a ten zaujal jeho 17letého syna. Po hodině vysvětlování oč jde hodil ručník do ringu.

Pokud naše děti nedokáží pochopit takové jednoduché pojmy jako Tuzex, pořadník na auta, devizový příslib nebo výjezní doložka, pak to všechno mělo smysl.