A jak to bylo dál..

Události jednoho měsíce, po kterém se úzkosti, panické ataky a sebepoškozování staly mou nedílnou součástí

Po pár týdnech, kdy se vše vrátilo do normálu a zavládl klid a pohoda, které mě ukolébaly, mi Zbyněk jako každý den zavolal do práce. Podle jeho úsečného „Ahoj“ jsem hned poznala, že se něco děje. Sdělil mi, že si po práci zajdeme na kávu. Ten den jsem podruhé pocítila krunýř svírající mi hruď, podruhé mi srdce bilo jako o závod a přišel třas rukou. Tyto stavy, úzkosti a panické ataky, které jsem do té doby neznala, mám, i když v mírnější podobě, doposud.

Kromě pozdravu na mě nepromluvil do doby, než jsme se usadili v restauraci u stolu a nepřinesli nám kávu. Vyndal z kapsy telefon, chvíli v něm něco hledal, a pak mi ho přistrčil po stole. „Dostal jsem dnes sms, co mi k tomu řekneš?“ Vzala jsem telefon a četla text zprávy: „Asi byste měl vědět, že Vás Vaše žena podvádí s kolegou, byli spolu na kafi a všichni v práci o tom vědí, že spolu něco mají.“ Zprávu jsem četla dvakrát, pak jsem vrátila jsem telefon manželovi. „To je absurdní, víc k tomu nemám co dodat.“ „Ty mě podvádíš?“ „Nepodvádím, je pravda, že jsme spolu byli kdysi dávno na kafi, ale i nadále si vykáme a nikdy mezi námi k ničemu nedošlo.“ Podotýkám, že to bylo dávno před tím, než jsem se seznámila se Zbyňkem a s dotyčným jsme si dali opravdu jen tu kávu, zůstalo u vykání a nedošlo vůbec k ničemu, jen jsme si prostě potřebovali popovídat, protože oba jsme v té době řešili rodinné problémy. „Tak to by mi asi někdo nepsal, že o tom všichni vědí, takže mi zase lžeš.“ „Nikdy jsem ti nelhala a nikdy mezi námi nic nebylo.“ „Nevěřím ti.“ „Nemám ti to jak dokázat, takže s tím asi nic neudělám.“ „Takže ty s tím vlastně souhlasíš, takže je to pravda.“ „Ne, není to pravda. Vzala jsem si tě, protože tě miluju, nemám důvod tě podvádět.“ „Já ti nevěřím, kdyby to nebyla pravda, tak by mi to nepřišlo.“ „Nikdy jsem ti nedala důvod, abys mi nevěřil, jezdím z práce rovnou domů, kdy bych tě asi tak měla podle tebe podvádět?“ „Když se chce, tak se čas najde.“ „Naposledy, je to absolutní a absurdní výmysl.“ Když jsme přijeli domů, začalo to nanovo. Obviňování, obhajování, nedůvěra a podezírání. Nakonec se mi ho podařilo přesvědčit, že to napsal někdo zřejmě ze zášti, že to pravda není a nikdy nebyla, nicméně vracel se k tomu několik dní.

Asi dva týdny nato mi přišla sms od bývalého přítele. No přítele, spíš to byl jen takový krátký románek krátce po prvním rozvodu, což bylo již 5 nebo 6 let zpátky, kontakt na něho jsem již dávno neměla. Byl to lékař, workoholik s pěti tituly, který pracoval převážně v zahraničí, bylo celkem jasné, že to nebude vztah navěky. Nicméně naše cesty se asi měly protnout. Shodou okolností v té době měla kamarádka vážné zdravotní problémy, bylo jí sděleno, že má zřejmě rakovinu a nikdy nebude mít děti. Řekla jsem mu to. Nabídl pomoc. Sešli jsme se tenkrát spolu s ní a jejím manželem u mě doma. Přečetl si její zprávy, zavolal na pár čísel a zajistil jí vyšetření na v té době prominentní klinice, kam by se normálně nedostala. Podezření na rakovinu se nepotvrdilo, na klinice podstoupila léčbu a dnes má děti dvě. Po nějakém čase odjel zpět do zahraničí a od té doby jsme v kontaktu nebyli. Psal, že se chce sejít a dořešit naši minulost, že na mě myslí a má pocit, že jsme to tenkrát nechali s otevřeným koncem. Odepsala jsem mu, že je pravda, že jsme to asi úplně neuzavřeli, nicméně jsem podruhé vdaná a minulost bychom měli nechat minulostí. Naléhal, chtěl se setkat, chtěl mě vidět. Psal mi každý den. Následoval týden rozhodování, zda jít či nejít, týden úzkostí a nervů, jak to celé řešit. Samozřejmě jsem ani na chvíli neuvažovala o tom, že bych to Zbyňkovi neřekla, že bych dělala něco za jeho zády.

Nakonec jsem mu vše řekla, i to, že jsem se rozhodla, že budu souhlasit se setkáním. Překvapil mě. Žádné scény, žádné obviňování, žádné zákazy. To bylo divné, hodně divné. S celou záležitostí jsem se svěřila kolegyni v práci. Vzhledem k tomu, co věděla, se jí to také nezdálo. Napadlo jí prověřit číslo, ze kterého mi psal onen lékař. Zavolala ze svého telefonu. Bylo nedostupné. Zkoušela to znovu a znovu celý den. Nakonec se dovolal. Bylo to jedno z čísel do firmy, ve které pracoval Zbyněk. Ty sms zprávy mi psal on, stejně tak si poslal z jiného firemního čísla na svůj telefon zprávu o tom, že ho podvádím. Zavolala jsem mu. Smál se. „Chtěl jsem si tě jenom vyzkoušet, no moc jsi neprošla.“ „Takže jsi ze mě dělal tři týdny krávu?“ „Krávu jsi ze sebe udělala sama.“

Ten týden jsme neměli děti a on musel zůstat v práci déle. Cestou domů jsem myslela, že se snad udusím, že nedojedu. Podruhé jsem sáhla po noži. Tentokrát to bylo jiné, měla jsem daleko větší potřebu bolesti, do ruky jsem si sekala. Krvácení z jedné rány nešlo zastavit, obvaz prosakoval stále znovu a znovu. Pohotovost v Motole, 5 stehů. Když zjistil, že nejsem doma, volal mi. Přijel pro mě do nemocnice. Plakal. Že tohle nechtěl, že ho ani nenapadlo, jaké to pro mě bude mít důsledky, že netušil, co to způsobí. Že mi to chtěl říct, ale bál se, že ho opustím.

Tentokrát to jedna kytka nespravila, ani nevím, kolik jich bylo. A omluv se slzami v očích, a proseb, a slibů. Dopadlo to úplně stejně jako předtím, i když tentokrát to trvalo mnohem déle.

I po těchto incidentech by se dalo říct, že přišly zase hezké dny, kdy byl manžel stejný jako na začátku. Věnoval se mladšímu synovi, učil se s ním, pomáhal mi v domácnosti, dal mi peníze, ať si něco koupím, nakupoval, někdy i vařil, prostě klid a pohoda. I tentokrát mě to ještě ukolébalo, ještě jednou jsem uvěřila....