Znepokojivý vývoj v Sýrii

Málo kdo si uvědomuje dosah toho, k čemu v občanskou válkou rozvrácené, pro nás daleké Sýrii, právě dochází.

Islamisté z uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS) totiž právě obsadili východosyrské město Derezor, plným názvem Dajr az-Zaur, nebo též Deir Ez-Zor, ležícím na řece Eufrat v guvernorátu Dajr az-Zaur ve východní Sýrii. Po intenzivních bojích, v nichž byli podporováni údery tureckých vzdušných sil, odtud vytlačili kurdské jednotky Syrských demokratických sil (SDF), jak o tom včera odpoledne, 11. prosince, informovala stanice BBC a večer v hlavních zprávách i ČT24. „Naše síly obsadily celý Dajr az-Zaur. Ovládly také přilehlé vojenské letiště,“ oznámil Hasan Abdul Ghaní, velitel jednotek HTS, kdy také prohlásil, že jeho bojovníci budou postupovat k dalším nalezištím ropy na východě země a že obsadily město Búkamál na hranici s Irákem.

Je třeba si zde připomenout, že Fronta Fatah aš-Šám (Fronta dobytí Sýrie), nám známější spíše pod názvem Fronta an-Nusrá, zkráceně an-Nusrá (plným názvem Fronta podpory pro lid Levanty), se v roce 2017 sloučila s jinými skupinami islamistů. Vzniklo tak uskupení Haját Tahrír al-Šám (HTS), jehož vůdcem se stal rodák ze saúdskoarabského Rijádu, džihádista Abú Muhammad Džulání, který v posledních dnech začal vystupovat pod svým civilním jménem Ahmad Husajn Šará. Kdy slibuje od Asadova režimu osvobozenou Sýrii sjednotit, aniž by činil rozdílu mezi jednotlivými syrskými etniky různého vyznání. Dosud však vůdce islamistů Ahmad Šará nehovořil o tom, co je pro budoucnost Sýrie zásadní, totiž o kurdském území nazývaném Rojava (Rožava), tedy Kurdy kontrolovaném území, které dosud zabírá zhruba čtvrtinu Sýrie, na němž se nacházejí ložiska ropy a zemního plynu.

Jedním z největších z ložisek ve východní oblasti je al-Omar, nacházející se právě u Dajr az-Zauru. Syrské demokratické síly (SDF) zcela nedávno získaly plnou kontrolu nad městem Dajr az-Zaur poté, co se z něj stáhly jednotky syrské armády a irácké milice, načež v pátek 6. prosince také obsadily přechod Búkamál mezi Irákem a Sýrií ve východosyrské provincii Dajr az-Zaur, který dosud používaly k převozu bojovníků a zbraní irácké proíránské milice, spojenci režimu Bašára Asada i libanonského hnutí Hizballáh. Další velká ložiska ropy a plynu se nacházejí v oblasti Suvajda poblíž irácké hranice, kdy tato oblast patřila pod jurisdikcí syrských Kurdů, i když oficiálně Damašek hrál důležitou ekonomickou roli při rozvoji a údržbě tamějších ropných polí. Ovšem z obou těchto lokalit byli Kurdové jednotkami Haját Tahrír aš-Šám (HTS), podporovanými Tureckem, nyní vytlačeni.

Dosud novináři opomíjený region Rojava se dostal pod kontrolu Kurdů, respektive Syrských demokratických sil (SDF), široké aliance opozičních sil vedené Kurdy, podporované Spojenými státy, kontrolující zhruba čtvrtinu Sýrie v jejím severovýchodním cípu, v roce 2012. Neboť když se Asadův režim po vypuknutí občanské války stáhl ze severovýchodní Sýrie, správu této oblasti v létě toho roku převzala kurdská Strana demokratické jednoty (PYD), která zde ustavila samosprávný kurdský region zvaný Rojava (kurdsky „Západ“), jenž se skládal ze tří kantonů: Džezíre (na východ od Eufratu), Kobání (centrální část) a Afrín západně od Eufratu (okupovaný Tureckem od 18. března 2018), tradiční kurdské centrum, kde většinu jeho obyvatel tvořili po staletí Kurdové. Afrín navíc dlouho zůstával jedinou oblastí ušetřenou válečných bojů a díky jeho relativní stabilitě tak zároveň poskytoval útočiště mnoha vysídleným Syřanům. Turecká invaze tak v Afrínu vyvolala vlnu více než 200 000 uprchlíků, především Kurdů a nemuslimských menšin, kdy se většina z nich uchýlila do oblastí pod kontrolou YPG.

Jinak řečeno, Rojava (Rožava) byla založena Stranou demokratické jednoty (PYD) a prohlášena za autonomní region, spravovaný syrskými Kurdy společně s místními menšinami. Kdy Strana demokratické jednoty (PYD) představuje politicky a vojensky nejsilnější kurdskou stranu v Sýrii a je považována za odnož zakázané turecko-kurdské Strany pracujících Kurdistánu (PKK). PYD a její vojenské křídlo YPG (Lidové obranné jednotky) sehrály nepostradatelnou roli v boji proti tzv. Islámskému státu (IS), v němž je podpořily Spojené státy, čímž se staly významným strategickým faktorem. Po tureckých vojenských intervencích však nad některými částmi Rojavy Kurdové kontrolu už ztratili.

Cílem PYD a spřízněné PKK nebylo vyhlášení kurdského státu v Sýrii, ale dosažení autonomie tří kurdských kantonů v rámci nové federální a demokratické Sýrie. Syrští Kurdové v samosprávných kantonech pod vedením PYD usilují o uskutečnění projektu spočívajícího na zásadách demokracie zdola a začlenění menšin. Stoupenci tohoto cíle vidí v projektu Rojavy alternativní model společnosti, jenž překonává nacionalistické, nábožensky fundamentalické a patriarchální způsoby myšlení a vládnutí, tudíž i možný vzor pro budoucí Sýrii. Kritikové jejich modelu však namítají, že lokálně řízená demokracie podle PYD/PKK je autoritářská, v nejširším smyslu nedemokratická a příliš socialistická.

Nejvýznamnějším milníkem se stalo osvobození města Kobání od Islámského státu v lednu 2015, poté co džihádisté v říjnu roku 2014 Kobání obklíčili a odřízli tak PYD/YPG od jakékoli podpory. Sousední Turecko jim odmítlo poskytnout pomoc, ale USA nakonec podpořily YPG leteckými operacemi a umožnily tak jednotkám YPG město ubránit, přičemž však v bojích proti IS bylo zabito více než 10 000 bojovníků YPG a tisíce jich bylo zraněno. Rojava od té doby drží v zajetí mnoho džihádistů, přitom se však zdejší samospráva ocitla bez mezinárodní pomoci. I když urputný vzdor Lidových obranných jednotek (YPG) vyvolal ve světě vlnu mezinárodní podpory Kurdům a přispěl ke stoupající reputaci PYD, zároveň velmi jasně ukázal střet antagonistických zájmů PKK/PYD a turecké vlády. Ankara se totiž obává, že by mohlo dojít ke vzniku kurdského státu pod vládou PYD/PKK s přístupem ke Středozemnímu moři, což by nejen podnítilo kurdské aspirace na autonomii a nezávislost v Turecku, ale rovněž by zásadně otřáslo geopolitickým nastavením turecké politiky na Blízkém východě.

Ozbrojené křídlo Sjednocené demokratické strany (PYD), působící v Sýrii, tvoří Lidové obranné jednotky YPG (Yekîneyen Parastina Gel), hlavní složka Syrských demokratických sil (SDF), u nás ve sdělovacích prostředcích v minulých letech často zmiňovaná. Při bojích s islamisty pak s YPG spolupracují ještě syrsko-křesťanské milice Sutóró (Ochrana). Největší popularity u nás však dosahovaly Jednotky ochrany žen (YPJ), jejíž členky se účastnily bojů s džihádisty z Islámskému státu (40 % ze všech kurdských jednotek byly ženy). K čemuž přispěla návštěvou Prahy jedna z velitelek kurdských ženských jednotek Nesrin Abdullahová, poskytující našim novinářům rozhovory. Ta se na neformálních setkáních zmínila i o tom, že se v červnu 2014 zástupci YPG sešli s delegací nevládní organizace Geneva Call, kdy se zavázali k dodržování Ženevských konvencí při ozbrojených konfliktech a odmítli sexuální násilí, používání protipěchotních min a rekrutování osob mladších osmnácti let. K čemuž se dnes Sýrii ovládající Haját Tahrír aš-Šám (HTS) nikdy nezavázala. Přičemž podle The Guardian experti, zkoumající případy z minulých let, označují skupinu Haját Tahrír aš-Šám (HTS) zodpovědnou za zadržení nebo násilné zmizení 2514 Syřanů, včetně 46 dětí.

Od úspěšné obrany Kobání v roce 2015 se Rojava nacházela pod vojenskou hrozbou ze strany Turecka, které považuje PYD za teroristickou organizaci. Z tohoto důvodu Turecko spolu s jím podporovanými islamistickými milicemi proti Rojavě a PYD/YPG v minulosti už několikrát udeřilo, vstoupilo na území Sýrie a zabralo tu několik lokalit. Turecko při invazích využívalo turkické skupiny tvořící tzv. Svobodnou syrskou armádu (FSA), navázanou na islamistickou koalici Ahrar aš-Šám (Islámské hnutí svobodných mužů Levanty), kterou jako spojence Fronty an-Nusrá označovali Sýrie, Rusko, Egypt, ale i Spojené arabské emiráty, za teroristickou organizaci.

Invaze do Džaráblusu proběhla v srpnu roku 2016 (operace „Štít Eufratu“), následovaly invaze do Afrínu v lednu 2018 (“Olivová ratolest“) a v říjnu 2019 do severovýchodních kantonů (operace „Pramen míru“), odkud se americký prezident Donald Trump rozhodl krátce předtím stáhnout americké jednotky. Díky těmto vojenským operacím, které se strategicky doplňují a porušují mezinárodní právo, dosáhlo Turecko svého cíle zabránit územnímu upevnění samosprávných kurdských oblastí a dostalo zabraná území pod svou kontrolu zřízením okupačních zón, které se de facto staly tureckým protektorátem. V posledních dnech se však nad Rojavou a nad Kurdy obecně, jak tomu mnohé nasvědčuje, stahují zřejmě další mračna.

Poté, co ofenziva islamistů pod vedením Haját Tahrír aš-Šám (HTS) vedla k definitivnímu pádu režimu syrského prezidenta Bašára Asada, administrativa amerického prezidenta Joea Bidena uvedla, že uzná a podpoří novou syrskou vládu, pakliže tento kabinet odmítne terorismus, zničí zásoby chemických zbraní (jejichž sklady při náletech již ničí Izrael) a bude chránit práva menšin a žen, jak o tom informovala agentura AP. Americký ministr zahraničí Antony Blinken pak v prohlášení uvedl, že Spojené státy budou spolupracovat se syrskými skupinami a partnery v blízkovýchodním regionu, aby se zajistilo co nejhladší předání moci po pádu Asadovy vlády. Blinken přitom neupřesnil, se kterými skupinami budou USA spolupracovat, avšak americké ministerstvo zahraničí nevyloučilo „jednání s hlavní povstaleckou skupinou“, tedy s HTS, ačkoliv ji Spojené státy od roku 2012 označují za „zahraniční teroristickou organizaci“.

Přičemž americká diplomacie uvedla, že toto označení přezkoumá, pokud HTS, tedy skupina polepšených džihádistů, podnikne kroky, které zvrátí důvody, proč byla na seznam zařazena.

____________________________________________________________

USA uznají novou syrskou vládu:

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/syrie-basar-asad-hts-joe-biden-usa-rusko-povstani.A241210_202113_zahranicni_tmps

Jak že je to s těmi Kurdy:

https://blog.idnes.cz/karelwagner/jak-ze-je-to-s-temi-kurdy.Bg19100866

Kurdové tvrdí, že nechtějí samostatnost:

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/syrie-sdf-ypg-kurdove-rojava-basar-asad-usa-tabka.A180726_161611_zahranicni_aha